ČTĚTE     !!!     Kandiduji do Senátu, přečtěte si prosím můj volební program. Děkuji. Radoslav Štědroň     !!!                                                                                     Níže, prosíme, čtěte připojení se k tr. oznámení PB na ČT.                                                                                         - - - - - - - Práce je nezávislá na kapitálu, kapitál je plodem práce a nikdy nemůže bez práce existovat. Proto je práce nadřazena kapitálu. Co prospívá lidem práce, prospívá také národu. To co škodí lidem práce, je zrada. Abraham Lincoln - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 RNDr. Radoslav Stědroň


 · TU
   transparentní účet

 · Kárné opatření
   z ledna 1989

 · Odpoveď z Ústavního
   soudu na mou stížnost
   -žádost

 · FORMULÁŘ NA SBĚR
   PODPISŮ NA KANDIDATURU
   NA PRESIDENTA

 · (NELEGÁLNÍ)IMIGRANTI:
   ZLO NEBO OBOHACENÍ?
 · MÁ KAMPAŇ
   NA PRESIDENTA
 · KONCEPCE
   ČESKÉ TELEVIZE
 · KANDIDUJI DO SENÁTU
 · Návrh ústavy ČR
 · Dopis soudkyni Fialové
 · Sociální konflikty-video konf.
 · Dopis soudu ve věci OKD č. 3
 · Dopis soudu ve věci OKD č. 2
 · Dopis soudu ve věci OKD
 · Dopis MF ve věci OKD
 · Vyšetř.komisi k reorg.policie

 · Odpověď Hradu k problematice výstavby kanálu Dunaj-Odra-Labe

 · Můj volební program do senátu:
 · 2014 – 2020

 · Dělnická strana sociální
 · spravedlnostiti a
   Strana práce předkládá
   občanům Ostravy
   tento společný volební
   program do
   Zastupitelstva města
   Ostravy na volební
   období 2014 - 2018

 ·  Televizní vystoupení
    Události a komentáře -
    16.5.2014

 ·  Televizní vystoupení
    Evropské voby -
    2.5.2014

 ·  Svrchovaný stát
    a veřejné zdroje -
    knížka Radoslava Štědroně

 ·  Dopis radním města
    Karviné z února 2013

 ·  Kandiduji do Senátu,
    volební program na
    období 2010 - 2016

 ·  SP kandiduje
    v komunálních volbách

 · VOLEBNÍ PROGRAM KPČR

 · AKTUALITY

 · STRANA PRÁCE
 · KONTAKTY


 · VOLEB.PROGR.DO EU-2014
 · VOLEBNÍ PROGRAM (EU)
 · POLITICKÝ PROGRAM
 · NÁŠ KOALIČNÍ POTENCIÁL
 · ETICKÝ KODEX POLITIKA
 · STANOVY

 · ŽIVOTABĚH
    RADOSLAVA
    ŠTĚDRONĚ


 · KNIHA NÁVŠTĚV


 · VOLEBNÍ PROGRAM

   MOR.-SLEZ.KRAJE


 · Stanovisko SP k referendu

   o ústavní smlově EU


 · KANDIDÁTI NA SENÁTORY

    -MUDr. Roman Jelínek (NJ)

    -Pavol Valko (FM)

    -Maxmilián Šimek (OV)

    -Václav Blažek (BR)


 · TABULKA HLASŮ


 · POPLATEK ZA KOMUNIKACI


 · NOVÉ HEŘMINOVY-PŘEHRADA

 · LANOVKA NA OVČÁRNU

 · TUNEL POD ČERVEN.SN.SEDLEM

 · GARANCE POLIT.STRAN


 · TR.OZN. VE VĚCI LTO
 · TR.OZN. NA VLÁDU ČR
 · TR.OZN. NA NEČINNOST
 · TR.OZN. PB NA ČT
 · TR.OZN.-PRODEJ ZLATA

 · Video - energie
 · Video - volby
 · Video - demonstrace

WebArchiv - archiv českého webu


 

AKTUALITY

VÁŽENÍ, ********************************************************

********************************************************

(vlevo na listě je kárný dopis z ledna 1989)

Těm dnešním antikomunistům

 

k textu dnešnímu mě nakonec už definitivně vyprovokovali ti dnešní antikomunisti. Dvacetiletí, třicetiletí, čtyřicetiletí možná ještě čtyřicetisedmiletí občané České republiky, kteří dnes velmi silně často lají na minulý režim.

A kde jste byli Vy všichni v listopadu 1989? Kde jste byli?

Vy přeci z podstaty věci vůbec nevíte, co to ten socialismus byl. Kolik jste měli roků v roce 1989? Kolik jste měli roků vy … ?

A budete porád dokola točit o tom, že nebyly banány. Si je strčte někam, já bez nich přežiju. Že jste nemohli na nákupy do Vídně?  Já dnes taky nemožu. A jenom já? Se ptám?

Jakým právem Vy, co víte prd, o minulém režimu, ho porád dokola dehonestujete a tím uctíváte dnešní režim. Ten je snad bez vady?

Á.

K tomu jsem už zde napsal dost.

Takže – my staří nebo starší než vy, my máme právo o minulém režimu cosi kompetentního říct či napsat. My jsme ho zažili, prožili – ano my jsme ho respektovali a tvořili. Každý po svém. Ne každý podepsal hned Chartu 77. Byla z nás většina zbabělá – i já – nepodepsali jsem ji – ale – z dnešní znalostí o ni – copak to byla společnost oposiční - bez chyb?

Z knížky co o Chartě 77 vyšla v roce 1990, vidíme jasně – dokonce i v oficiálních vyjádřeních – hoši chtěli vylepšovat socialismus ne ho zlikvidovat.

A pochopili jste název mé strany ? Zde je parlamentní demokracie a já chci jinou, já chci jiný režim a mám to v názvu své strany. Já ho chci jiný – bez revoluce, demokraticky, referendem. A budou-li lidi chtít …

Už jsem k tomu zde vše v jiných textech, napsal.

 

A proto připojuji dokument, který téměř nikdo v zemi nezná – je to naskenovaný list co mi poslal šéfredaktor novin, ve kterých jsem dělal před listopadem. Je na průklepáku (sken je vlevo na liště pod názvem: Důtka od komunistů). Dnešní mladí vlastně neví, co to je. Musím vysvětlit – jenom pro ně. Když jste si chtěli něco napsat vícekrát, museli jste mít kopírovací – modrý (dělal se i černý) většinou papír, ten se vkládal mezi normální čistý papír bílý a ten kopírovací papír ze sebe pustil barvu (lehce) a tak jste dosáhli dvou, tří, pěti kopií toho co jste ťukali na psacím stroji. Proto ten sken vypadá tak jak vypadá – na to není dnes nikdo zvyklý – je to dokument, důkazní element z ledna roku 1989   (všimněte si u Poruby, jak je očko vyraženo skrz papír – takže vznikla malá kulatá dírka v papíru).

Považoval jsem tento technický komentář uvést jen proto – že tento tisk se nevyskytuje dnes už vůbec.

 

Nu, a k němu nebudu připisovat nic – jen to, že díky němu jsem – já  - byl nezaměstnaný – krátce už před listopadem 1989, komunisti mi nedovolili psát do jejich novin, tím, že mi neprodloužili pracovní smlouvu v jejich novinách. V mém životopisu se pak dozvíte – kde jsem pokračoval.

Srpen 2017 -  R.Štědroň

 

 

********************************************************

 

 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

.

.

Jak tedy na to?

.

.

Je to skutečně pravda, že v historii nesmíme používat ono kdyby? Myslím, že navěky se kupříkladu budou vést polemiky o tom, co by se stalo kdyby to Beneš tehdá nepodepsal, kdybychom využili (zeptejte se těch mladých co opravují a zprovozňují předválečná československá hraniční opevnění) naše nedostavěné pohraniční pevnosti v síle mobilizovaných 1,5 mil. mužů - a se začali bránit. Chránit svrchovaný stát.

Nebudeme historikům tedy hrabat do řemesla, ale filosofové objevili jistě správnou sentenci a taky – jako filosofové, můžeme hledat je-li pravdivá – největším poučením z dějin je to, že jsem se jimi nenechali poučit.

A nemáme se dnes snad z čeho poučit? Neřešíme často velmi obdobné problémy, naprosto kardinální, se kterými si nevíme rady – které tu ale už před námi v jakés podobě – byly?

Přeci víme, že dnešek a zítřek je absolutně dán tím, co bylo včera. Takže bych byl opatrný v tom, že nemůžeme minulost použít jako učitelku pro lepší, harmoničtější – rozumnější život nás a především příštích generací.

Protože ti mladí dnes (moje dcera má 27 let, její syn – můj vnuk, má dva roky), budou žít tak, jak my staří dnes, řídíme své věci veřejné, jak se chováme k přírodě, k sobě navzájem jak komunikujeme vzájemně všechny státy zde na planetě.

A máme tu proto do diskuse jedno poučení, které vyplývá z druhé světové války. Ať chceme či nechceme.

Tuny knih a komentářů, filmů už analyzovaly  a popsaly skutečnost, která se odehrála a dnes s tím již nic nenaděláme. Hitler se stal říšským kancléřem. Nějak. Pak se odehrálo něco co ovlivnilo dějiny lidstva – navěky. Pokud bude ještě po této Zemi chodit Homo sapiens bude ho navždy ovlivňovat existence či neexistence výdobytku této války – která nemusela být – atomové bomby.

Jeden šílenec rozpoutal za pomocí lidí, které se nám patrně nikdy nepodaří odhalit a kteří ho v průběhu války již nebyli schopni zkrotit, lidské vraždění dosud nevídaných rozměrů. A demokracie tehdejšího světa jednaly. Rokovaly a radily se. Jak už to demokracie umí.

Opět víme, že náhody jsou pouze způsoby boha jak zůstat v anonymitě. Zkrátka a dobře v ten sám čas – naštěstí – žil byl na jiné straně Evropy – jiný šílenec. Tomu ještě bohudík, zbyli po vraždách, které před válkou ve své zemi způsobil, k vedení obranné spravedlivé války neohrožení a neskutečně silní vojevůdci, kteří byli schopni plnit jeho rozkazy diktátora. Žukov přeci po válce ajkovi jasně řekl – my jsme věděli, že zvítězíme jenom se strašnými ztrátami lidských životů. A jindy: Když jsme potřebovali přejít minová pole – poslali jsme tam nejprve pěchotu.

Stalin nakonec za pomoci demokracií porazil jiného magora.

Nebylo to jinak. Demokracie je proti zrůdnosti, šílenství, demagogii a lži – bezradná. Apokalyptické hrdinství – vojenský teror diktátora – neustoupit, způsobil u Rževa a Stalingradu zastavení hnědého moru a tím záchranu od nacistické totality možná lidstva na celém světě. Jenom my Češi bychom si navěky měli připomínat a tím znát Heidrichovu řeč z ……………., ve které jasně odkryl, co hodlá s naším národem udělat.  A tak si to může srovnat a připomenout každý národ na světě.

A proč to říkat a opakovat to, co každý musí vědět?

Největším poučením z dějin je to, že se dějinami nejsme schopni poučit.

Theresa Mayová den po letošních britských volbách hovoří o islámské ideologii. Nu, samozřejmě islám není jenom náboženství. Je to státní doktrína. Ve své zbabělosti si ovšem nedovolí napadnout 1,3 mld. či kolik - hinduistů v Indii ani zhruba stejný počet Číňanů. V jiné své delší práci definuji postup, jak trvale v míru žít s touto státní doktrínou nerespektující základní lidská práva tak, jak si je v rámci tisíciletého vývoje vytvořila křesťanská Evropa ve své dnešní demokracii. Ta je s islámem nekompatibilní. Proto – poučeni dějinami respektujme se navzájem – za hranicemi svých území. Máme jenom zkrátka jiný pohled na svět. Doma, za dveřmi ovšem našeho demokratického systému, nemůžeme s touto doktrínou o něčem diskutovat. V našem bytě si budeme žít tak, jak žijeme už tisíc let.

Tak bychom ho měli předat našim potomkům. Budeme-li diskutovat – je vysoce pravděpodobné, že jim předáme náš byt úplně jiný. Je to jenom na nás, nikoli na našich vnucích. 

.

.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

Vlevo na liště si, prosím,

Vlevo na liště si, prosím,

můžete přečíst mou diskusi s Ústavním soudem:

Diskriminace nemajetných občanů !

*

*

*

Vlevo na liště si, prosím,

můžete stáhout formulář pro sběr podpisů

pro mou kandidaturu na presidenta České republiky

*

*

*

Vlevo na liště si, prosím,

můžete otevřít můj příspěvek k aktuální (nelegální) migraci

a k následkům, které to může přinést, resp. již přináší.

.

.

.

VÁŽENÍ,

JAKO OBČAN, NÉMILIONÁŘ, ZKOUŠÍM JAK FUNGUJE DEMOKRACIE V TÉTO NAŠÍ ZEMI A ZKOUŠÍM ZÍSKAT PODPORU U TĚCH Z NÁS, PRO NĚŽ NEJSOU MILIÓNOVÉ ČÁSTKY PROBLÉM.

DEMOKRACIE U NÁS JE PODMÍNĚNA DNES BOHATSTVÍM. KDO NEMÁ MILIÓNY NEBO NENÍ ZASTOUPEN STRANOU ŽIJÍCÍH Z NAŠICH DANÍ, PAK NEMÁ ŠANCI COKOLI ŘÍCI A ZMĚNIT. A OTÁZKOU JE, KDO Z BOHATÝCH A MOCNÝCH CHCE, A CO ZMĚNIT.

RADOSLAV ŠTĚDROŇ

 

 

POZN. V LEVÉM SLOUPCI JE ODKAZ NA DOKUMENTY

Téma - ÚSTAVA

Téma - ÚSTAVA

Níže uvedený text vyšel v Neviditelném psu 17. dubna 2017, jak už na této internetové adrese bývá – byl tam jen jeden den. Jako noviny. Kupodivu na něj bylo asi 10 – 15 komentářů, většinou jednořádkových, jednovětových, jeden nebo dva na malý odstaveček. Do jednoho byly všechny negativní k tomuto mému příspěvku.

Tak za prvé – jsem přesvědčen o tom, že nikdo z přispěvatelů svého názoru ani nekukl na w-stránky Strany státu přímé demokracie - Strany práce – natož tak, aby alespoň přehlédl naši práci – naše zadání nové občanské ústavy určené k celonárodnímu referendu.

Za druhé - reakce – po vychladnutí hlavy, to vnímám jako čisté nepochopení – ti lidé snad ani nebyli schopni přečíst tu pro ně haldu slov na jeden a půl stránky A4 (a teď si představte, že po nich autor – já  - chci, aby alespoň shlédli naše dílo – 53 stran textu na plnou A4 – ono zadání).

Za třetí – několikrát se vzchopili autoři připomínek na zásadní negativní hodnocení toho, že si dovoluji tvrdit – že v ústavě něco MUSÍ být. Jeden uváděl dokonce – že on musí jen jedno – umřít (opravdu mě tím obohatil, to jsem skutečně nevěděl). Pochopitelně – tito lidé neznají dnešní ústavu a bojí se, že by přišli o jakési svobody, které dnes mají – a po referendu o nové ústavě by o ně – o to poslední co dnes mají – prý – by o ně přišli.

Prostě nedočetli či nepochopili nic, z toho o čem píšu.

 

Nakonec – pisatelé nepochopili, co to je slovo zadání, oni nepochopili, že už nejsme svrchovanou zemí, oni nepochopili, že to není autorské zadání, že tak ústava musí býti schválena – nepochopili, že jde o návrh, o kterém v celonárodní diskusi, která musí trvat alespoň dva roky –  vzejde definitivní text, který musí být schválen výraznou většinou (o tom někdy jindy) voličů České republiky.

A já se ptám – proti tomuto majestátu demokracie - oni jsou? To nebude, vážení moje ústava, ani vaše – s vašimi připomínkami, pokud si nějaké dovolíte připojiti, to bude konečně – NAŠE  ústava – přijatá drtivou většinou lidí – voličů Česka. A ať bude jakákoli – Vám to bude vadit – na čem se Češi tady doma dohodnou? Vám bude vadit to, že se na nové ústavě shodne dejme tomu 6 miliónů z 8, 5 miliónů voličů Česka. Víte vy vůbec, kolik členů ČNR schválilo dnešní ústavu bez jakékoli veřejné diskuse v onom prosinci roku 1992?

Pánové – patrně o ústavě vůbec nic nevíte. A klábosíte nesmysly.

Vám to bude vadit? – když nejvyšším majestátem lidu bude schválena společenská smlouva lidu se svým státem - který bude touto smlouvou (ústavou) takto nějak definován? To vám bude vadit? To nechcete? Vy chcete to, co je dnes? Tento zkorumpovaný, prolhaný stát, kterému to vše legitimně současná ústava umožňuje?

Totiž – nechává mě to ganc chladným – přátelé, pokud to tak nebude (a zatím se to – zdá se, nikdy nikomu v historii lidstva nepodařilo), tak přeci platí ten druhý mus – vždy musí nebo NEMUSÍ. Nu, a když se bude většina lidu bránit nové ústavě – nezpichnuté za pár týdnů – tak bude platit ta současná.

Hotovo.

Nu, na to jste chlapci nepřišli – bude-li to tak – a to při dnešním stavu degenerace národa (viz i tyto připomínky k textu) je vysoce pravděpodobné – tak pojedeme zkrátka dál podle dnešní platné ústavy.

To je cesta zcela neudržitelná končící válkou, totální kolonizací naší země nadnárodními monopoly a mafií Bruselu a Washingtonu, končící pomalou likvidací českého národa. Je to otázka několika desítek let. Tady proto jsem absolutně mimo střet zájmů.

U toho já už nebudu. 

 

 

Dost bylo komentářů

 

                Vážení, všimněte si dnešního zpravodajství a publicistiky o dění v České republice. Převažují komentáře, stanoviska, rozhovory k tomu co někde někdo o někom řekl, jestli to ten co to o někom řekl, řekl tak či onak, a já bych to tak neřek´.

Už mě to nějaký čas nebaví číst.

Přeci hledejme společně řešení současného společensko-politického stavu Česka. A kdo ho hledá? Politické strany ve svých někdy i jednoslovných heslech - výkřicích před volbami a pak ticho.

Po dvaceti letech drobné politické práce od listopadu 1989 (u nás na Ostravsku dělají politiku od té doby už jenom dvě osoby, já jsem jedna z nich) jsme s Petrem Czaschem přišli na to – což je zhruba před sedmi lety, že se současnou ústavou země, republika nemá šanci jít udržitelnou cestou. Od té doby jsem 4x kandidoval na senátora a dnes zjišťujeme, že jsme kolonií nadnárodních monopolů. Ostravská universita mi v roce 2013 vydala knížku Svrchovaný stát a veřejné zdroje, kde se snažím teoretickými východisky naznačit, že jsme přestali býti svrchovaným státem, že jdeme neudržitelnou cestou vývoje společnosti. Že bude muset být přijata nová ústava Česka v referendu, je jedním ze závěrů knížky. Protože pochopitelně nejsem sám, kteří vědí, že ústava z podzimka 1992 sešitá za pár týdnů a schválena v prosinci bez jakékoli diskuse s veřejností, je tou nejdůležitější a bazální příčinou veškerých morálních a ekonomických proher, se kterými se český národ a celá naše občanská společnosti u nás potýká, existuje již v Česku několik skupin lidí a jednotlivců, kteří začali pracovat na novém textu české ústavy (první  v Česku sestavil se svou dcerou již zesnulý předseda Hnutí pro přímou demokracie dr. Milan Valach). Dnes se už asi všichni známe.

Protože prostě nelze jen vynášet knížecí rady a rádobyduchaplná vyjádření – nýbrž jest nutno položit návrh písemně na stůl a jednat, sestavil jsem proto i za pomocí oponentů jeden z návrhů zadání nové české občanské ústavy určený k dvouleté celonárodní diskusi. Diskuse bude ukončena definitivním zněním návrhu – který musí být předložen k referendu. Osmi a půl miliónům voličů Česka = lidu České republiky.

Pak český stát obstojí v bojích a válkách, které nás v 21. století za současné situace – čekají (viz první kapitola zadání).

Nacházíme se stále na počátku – nakonec i nám to trvalo dvacet let – než jsme si uvědomili, že změnit, zlepšit 5 zákonů (z dnešních platných cca 10 000) je nic. Jest nutno postavit nový barák, ten dnešní je zcela již nepoužitelný – po zkušenostech a událostech, které se od roku 1993 u nás, v Evropě a na světě odehrály. Nikoli tedy donekonečna opravovat kliky, okna, vyměnit komín či natřít na novo jižní fasádu toho našeho baráčku.

Nový dům, nová ústava a to od základu. Ale opatrně na lidi – po dvouleté celonárodní diskusi – aby vůbec pochopili a uvěřili – že jde o náš stát, jde o život našich vnuků, nebudeme ingerovat do toho, co dělají či nedělají v Uruguayi, Rakousku či Kambodži. Lid České republiky je kompetentní si napsat novou společenskou smlouvu – ústavu se svým státem – tou si ho definovat. To pro mnoho lidí není na pochopení ihned po přečtení tohoto textu. Diskutuji s lidmi stále – to je prý věcí právníků, někteří se vzchopí a dodají – ústavních právníků.

Tady jde o nepochopení základních rozdílů procesu legislativního – zákonodárného a ústavodárného. Ten druhý je jednorázový. Lid si zamane (vážení – nikoli všech 62 ústavních právníků celé České republiky) a položí na stůl svou občanskou bibli a řekne – tak, tento stát bude vypadat takto a ne jinak – protože my to tak chceme. My to chceme, protože potřebujeme stát – chceme stát. Nejsme anarchisti ani libertariáni, natož tak bychom chtěli respektovat či uznat jakoukoli diktaturu.

O těchto – pro většinu lidí u nás, abstraktních pojmech, lidé nepřemýšlí, nermoutí se nefunkčností dnešního státu. Ten je dnes učí čistému hedonismu, přežívání od pondělka do pátku od dovolené k dovolené, případně od mejdanu k mejdanu, soboty neděle často trávíce v nějakém obchodním hangáru.

I to je ten morální úpadek, na kterém nadnárodní trasty plíživě a intenzivně denně pracují.

Stát nemůže fungovat, jestli většina ho nebude respektovat a ctít. Řádné placení daní musí být hrdostí každého pracujícího občana a nikoli nucené břímě, které chce každý nějak ošulit. Respektování pravidel a povinností, která všechna budou odvozena z lidmi schválené ústavy, musí být samozřejmostí, z níž sami lidé budou hlídači všech nepoctivých.

Neexistuje právo bez povinnosti, tak jako nesmí existovat svoboda bez odpovědnosti.

Toto musí být jasně dáno novou občanskou biblí českého státu – její novou ústavou – společenskou smlouvou občanů Česka se svým státem.

Asi 60 – 80 základních rozhodnutí, která jsou v dnešním zadání naznačena, musí být deklarována ústavou. Dnes, bohužel – v objektivní rychlosti, která vedla tu hrstku autorů ústavy z podzimu 1992, v dosud  platné ústavě – chybí. A tři, čtyři politické strany, které stále rozhodují od ledna 1993 o této zemi, nejsou samozřejmě schopny na sebe vzít odpovědnost za harmonický vývoj našeho státu. Vždy tam byly a jsou jejich – tedy stranické (rozuměj zločinné) představy, jak spravovat tento stát a jeho daně. Naše daně.

Zadání ústavy k diskusi je od března 2016 na našich w-stránkách, bude-li vůle k diskusi o jednotlivých pasážích, jsme připraveni. Nejprv však, ale bude nutno vůbec lidem vysvětlit, že neustálé komentáře ke kvákání politiků a neustálé osočování všech se všemi – nic neřeší. Bude jen stále hůř. Musíme si postavit nový dům (dnes má zadání nové občanské ústavy - 53 stran pro 248 článků a byla o něm informována všechna rozhodující právnická pracoviště ve státě), i když zespod se to patrně na světě ještě nikdy nikomu nepodařilo.

To neznamená nic nedělat.

27. května se bude konat konference autorů, příznivců nové ústavy pro Českou republiku, bude patrně druhou na světě (je pozván i účastník prvé v roce 1998, jeden z bývalých amerických senátorů), která se pokouší hledat cestu jak zespod dosíci přímé demokracie, opravdové demokracie nikoli partajní, v českém státě.

 

 

 

 

 

Radoslav Štědroň

předseda

Strana státu přímé demokracie – Strana práce

 

Koncepce dalšího rozvoje a fungování České televize jako televize veřejné služby

27.3.2017 jsem se přihlásil do výběrového řízení na místo ředitele České televize

---

 

Koncepce dalšího rozvoje a fungování České televize jako televize veřejné služby

podle Radoslava Štědroně:

Úvodem

            Není mou věcí ani pod mou patronací vypisovat konkurs na nového ředitele veřejnoprávní České televize (dále jen VČ), jde prostě jen o shodu okolností na počátku roku 2017 – které zde nebudu opakovat, jsou všeobecně známé.

Ale stav VČ popisují jiní a jinde nezávisle od tohoto konkurzu – shodně se mnou.

A já tak učinil již při výběrovém řízení minulém, před kolika lety? Jak jistě víte, hlásím se dnes po druhé o místo ředitele VČ, chci tím zdůraznit, že mě to legitimuje relativně víc (vůbec, mě  ovšem nebude překvapovat, že nebudu jediný, který se dnes hlásí podruhé) než ostatní uchazeče, že chci tím ředitelem být, chci lidem v této zemi dokázat, že současná VČ dělá svou práci špatně – a já ji budu dělat – bude-li mi to umožněno – ku prospěchu tohoto národa, ku prospěchu českého státu. Tedy lépe.

Samozřejmě, že tu jsou mnozí, kteří se budou ptát – myslí-li to vážně, zároveň, ale titíž lidé musí vědět – a domnívám se, že to i vědí – to, že i já vím přirozeně, že o tom zdali bude nebo nebude vybrán uchazeč, nerozhodují jen jeho schopnosti či neschopnost, ale především ti - kteří ve výběrové komisi na tento post – nesedí.

 

            Kdo a kde jinde komentují práci VČ? 23. února president při křtu knihy Černá kniha ČT –           „není objektivní ani nezávislá…“. Kniha B. Kurase - Jak zabít civilizaci, popisuje problémy, o kterých VČ nechce vědět, neví či co? se ptám. BBC (možná CNN, nevím, omlouvám se, ale není to v tomto problému nejdůležitější), natočí rozhovor s bruselským imámem na téma šaría v Belgii a VČ to nezajímá? Jasně deklarovat a informovat o tom, že Ukrajina do roku 1922 nikdy v historii neexistovala jako jednotný samostatný stát, království, chanát či nějaká župa o své rozloze největšího evropského státu, že se toto území stále ještě tvoří a hledá svou podobu, protože tento proces není ještě ukončen; prostě – úplná absence informací na toto bazální téma. Atd. Apod.

Jest třeba být – a to je úkol VČ číslo 1 – vyvážený a systematicky hledat pravdu, ostatních 1500 soukromých televizí (televizních kanálů), které si český občan může zaplatit a naladit na svém přijímači, nechť si pouští do éteru – cokoli.

Dokud nebude VČ (pak už nebude VČ) zprivatizována – nemá právo mystifikovat, lhát a manipulovat informacemi občany českého státu, kteří si ji platí.

Dále. Celkově nedobrý vývoj, který pozorujeme a prožíváme  v Česku hodnotí nová Edice filosofie a sociální vědy, kterou začali vydávat na Filosofickém ústavu AV ČR, na Jilské. 54. její svazek je toho dalším důkazem – autoři Suša a Sťahel v knize Environmentální devastace a sociální destrukce (z roku 2016), jednoznačně deklarují neudržitelnost současného režimu v Česku, pochopitelně s upozorněním, že jsme jenom součástí špatné cesty, kterou se svět ubírá. Dovoluji si tvrzení: ani jeden z dnešních profesionálních českých filosofů, neadoruje současný český politický režim.

VČ k této Edici 54 nezávislých knih renomovaného českého vědeckého pracoviště, ani nekvikne. Pozvání jen jednoho z protagonistů a autorů přispívajících do této Edice -  nezávislého hodnocení současného světa, Marka Hrubce, do diskusního pořadu, je jen úlitbou nám kritikům současné VČ, že přece jenom dává VČ hlas i oposici, hlas zdravému rozumu. Jenom úlitba – aby se neřeklo. Směr musí být samozřejmě úplně jiný. On - a  my desítky kritiků současného stavu ve VČ musíme mít daleko větší prostor na obrazovce – ve vysvětlování a argumentování neudržitelnosti současného českého režimu, potažmo vývoje v EU – než osmadvacetileté moderátorky, které o světu a České republice vědí tolik, kolik já o uruguayské literatuře.

Předseda Ústavního soudu dr. Rychetský v posledním publikovaném rozhovoru veřejných médií – hodnotí situaci v České republice – jako špatnou. Přirozeně, že doplňuje – že toto hodnocení se nevztahuje pouze na naši zemi. Místopředseda Nejvyššího soudu České republiky dr. Fiala, hovoří přímo o rozkladu systému.

VČ zarytě mlčí k takovýmto vyjádřením a v hlavních zprávách si dovoluje nám občanům Česka sdělit, že v jakés ZOO u nás, chcíp jakýs pták.

 

Nebudu zadarmo pokračovat opisováním toho co jiní – známější mocnější než já, říkají na margo stavu české společnosti a o tom, co k tomu VČ říká.

 

Pokud já budu ředitelem VČ takovýto typ manipulace občany – skončí. Ve zpravodajství bude jenom pravda (pokud by pravda neexistovala – nemohli bychom se mýlit) a relevantnost informace (abyste pochopili, o co jde, i když některým se to vysvětlit na těchto pár řádcích zdá být nemožné – zprávy typu, že v Indonésii /kde žije 250 miliónů obyvatel / zemřeli další 4 lidé na ptačí chřipku, se nebudou vyskytovat).

 

 

 

 

Vše co jsem zhmotnil ve své Koncepci minulé, platí a pouze čas mohl odvát některé věty z mé práce.

Tok času, se kterým naštěstí nikdo z nás nic nenadělá.

 Více než 10 již mnou napsaných stránek máte k disposici – já zde připojím jen několik dalších zpřesnění či tvrzení, úkol z bodu 12, Vašich požadavků na uchazeče o tento post – jsem již totiž tímto splnil. Vy jste mi nevrátili mé texty a jsou tudíž v Archivu listin České televize. Já se k nim pouze tímto hrdě hlásím, nepřevlékám kabát, suďte mne podle vět, které byly mnou Vám již odevzdány, jsou stále mé. Trvám na nich. Tím víc, že některé byly psány jako vyloženě autorské scénáře moderátorům – jak by se měli chovat k odpovědným lidem z veřejné decisní sféry našeho státu.

 

Smyslem existence VČ není to, aby lidi čučeli na televizi 5 hodin denně. Jejím smyslem existence je důkaz, že lze televizi provozovat pro její koncesionáře, v záplavě stovek soukromých televizních kanálů  - pravdivě a objektivně. Že lze dokázat národu, který si ji platí, že se mohu spolehnout na informace, které pro ně tato televize – takto nastavená – získává, shromažďuje, že lze dosáhnout i v dnešní době mediálních mafií, nevzdělanosti, manipulací a otevřených lží, v době skryté cenzury – toho, že ji lidé

BUDOU VĚŘIT.

 

Metoda mafie a nadnárodních korporací  - „ lépe je veřejné mínění řídit – než se mu podřizovat „, musí být proto – alespoň z české VČ, vymýcena.

VČ není jen kulturní institucí jak by si mnozí současní v ní dnes pracující – přáli, není a nesmí být – jen kulturní institucí. Občan má dnes k disposici stovky televizních kanálů s neuvěřitelným výběrem. Co však nemá – to je to, co by měla VČ občanům ČR nabízet. Koncesionářům svým nabízet. Vyvážené       (to neznamená, že se dá hlas i protistraně a tím jako dosáhnu vyváženosti – prosím; uchopení problému často představuje deset, dvacet možných relevantních pohledů na věc – nikoli jen pohled koalice a oposice, nikoli jen pohled podle jakýchsi končetin, nikoli jen pohled černo-bílý), odpovědné, relevantní – podstatné informace o společensko-politickém dění v jeho obci, kraji a státu.

Není dnes v Česku absolutně žádný jiný televizní kanál, který by tyto informace – takto mnou pojaté a zde takto  deklarované - občanu ČR – poskytoval.

Není.

Taky proto je toto ona parketa VČ, toto prvořadý úkol VČ, poskytnout občanu ČR informace, které nikde jinde ověřené, nezkreslené a v češtině – nezíská.

                Půjde o střet - v mém podání ředitele VČ.

Střet zábavy a informovanosti. Na zábavu má občan ČR stovky televizních kanálů, stovky dalších možností jiných než civění na televizní obrazovku. Kvalitní relevantní informace o své zemi, ze své země, má velmi omezené, zde se nabídka této služby eliminuje na několik internetových adres, které stejně uvážlivý občan musí komparovat. Tisk v Česku je v rukou bossů či úzce zájmových skupin nějak ideově vyhraněných či zaměřených. Rozumnému angažovanému občanu (chce vůbec mít stát takové v zemi?) tak zbývá pouze tisk odborný, část produkce knižního trhu, který má však velmi malý dopad. Počty výtisků a cena jsou určitou brzdou pro velký počet našich obyvatel (2/3 pracujících nedosahuje v příjmu průměrný hrubý plat v zemi, zdroj: ČSÚ), brzdou, k dosažení seriózní informovanosti o své vlasti. 

 

Upozorňuji tímto také, že se nehlásím a nikdy se hlásit nebudu ani jsem se nikdy nehlásil, do výběrového řízení do nějakého soukromého sdělovacího média. Moje představy jsou šity pouze na VČ.

 

 

 

 

 

 

 

Moje představy o změnách, které jsou nutné pro získání respektu obyvatel Česka ke svému veřejnoprávnímu sdělovacímu médiu. Moje koncepce řízení VČ:

 

 

 

 

            V prvé řadě je třeba konstatovat, že v textu výběrového řízení na ředitele ČT, zveřejněném na w-stránkách ČT, není žádná zpráva pro uchazeče o tuto posici, stran jejich informovanosti o instituci, která zaměstnává tisíce lidí a disponuje miliardami korun od koncesionářů – zaručených každý rok. Jeden z nás uchazečů o tento post se k nim nakonec přirozeně dostane. Nebyla pro uchazeče zřízena žádná místnost na Kavčích horách (někdy se tomu říká dataroom), kde bychom se mohli informovat – studiem podkladů o všech závažných informacích, které ředitel takovéto instituce potřebuje. Jde o celý komplex financí a veškerého majetku, který patří ČT, jde o analýzu všech zaměstnanců z hlediska pohlaví, věku, získaného vzdělání, praxe a délky zaměstnání ve VČ, jde o seznam veškerých smluv s právnickými i fysickými osobami, platnými, obnovovanými či jinak strukturovanými informace o tom, proč byli podepsány Českou televizí, jde o informace o režijních nákladech na provoz veškerého zařízení v majetku (či v pronájmu) ČT, jde o dlouhodobý návrh nutných investic k udržení bezporuchového chodu provozu ČT, jde o informace o veškerých bonusech, odměňování a sociálním, sportovním a kulturním programu ČT jako zaměstnavatele všech svých zaměstnanců, jde o znalost pracovního prostředí pro zaměstnance a to nejen při práci interní, kamerální, ale také pracovníků a odborných redaktorů a jejich fysické zabezpečenosti na jejich služebních cestách a to doma i v zahraničí, jde o to konkrétně vědět to, že ČT nebude mít žádnou smlouvu s nějakou zločineckou PR agenturou, která má vyrobit zdání dobrého obrazu ČT na veřejnosti.

Nelze vše koupit za peníz.

 

Toto všechno nikoli já – ale my všichni účastníci tohoto konkurzu, nezávislí – nevíme. Domníváme se mnohé, ale nemáme čísla na papíru pravdivá – na stole před sebou.

 

Protože se však nehlásím ani na kameramana, ostrahu, IT – technika, osvětlovače, správce všech budov a objektů v majetku ČT, natož tak na nějakého herce, zpěváka, moderátora, dramaturga, režiséra či interního scénáristu ČT, mohu si ideově dovolit nastínit řízení velkého netržního podniku – bez konkrétních nezkreslených čísel před sebou.

 

 

Před vyjmenováním změn u jednotlivých kanálů případně samostatných studií v Brně a Ostravě upozorňuji, že studuji i historii, vím co o revolucích řekl kupříkladu i George Orwell. Žádná revoluce v ČT mým příchodem nenastane. Změny budou evoluční tak, že chci dokázat, že již za tři roky začnou Češi ke své televizi – přistupovat s větší důvěrou. Budou o ČT uznale kývat hlavou a soukromoprávním televizím a jejich sračkám na obrazovce se začnou – vyhýbat.

 

 

1/

ČT 1 kanál bude změněn nejvíce. Bude to zdroj pravdivých informací podávaných zaměstnanci ČT (nebo jednorázově najatými komentátory či průvodci diskusemi na dané téma) nezkresleně tak, že divák bude denně vidět a slyšet, že lidem v ČT zaměstnaným, tato televize nepatří. Pouze zprostředkovává podstatné informace, tak jak jsem již výše uvedl. Toky informací budou inspirovány dikcí, frekvencí a silou hlasu, kterou slyšíme z rádia Vltava. Klid, vlídný hlas, tvrdé prosazování pouze spisovné češtiny, pomalá výslovnost, absolutní zákaz skákání do řeči těmi dnešními moderátory, odbourání současné uštěkanosti – chrlení zpráv z obrazovky za každou cenu – i když v některých dnech – žádné nové zprávy nejsou. Večerní vysílání zpráv bude flexibilní – bude-li téma, budou trvat tři hodiny, neboudou–li témata, nebudou se vymýšlet – pro vycpání času – ale budou trvat 10 – 20 minut (přesněji – podle potřebné doby – nikoli zaokrouhleně – třeba 8 nebo 11 minut). A občané o této změně pochopitelně budou informováni. Na tomto programu se otevře nový formát pořadu – tak jak jsem ho popsal dostatečně již minulý konkurz – 9 minut pro občana Česka. Bude každý den, podle ohlasů budeme připraveni jej produkovat i 2x denně, ostatně – náklady na něj, jak již jsem popsal, jsou minimální. Hlasatelé – čitatelé zpráv, jsou k disposici v ČT už nyní, komentátoři a průvodci diskusemi se budou muset nalézti či je bude nutno jednorázově nasmlouvávat, dnes je ČT nemá. Měli by mít alespoň 40 let věku. Současná usoplená holátka v ČT působící na těchto posicích  jsou naprosto nedůvěryhodná. Pokud mi to Dozorčí rada ČT dovolí – odřídil bych několik hodinových diskusních pořadů spolu s mladším moderátorem na nějaké společensko-politické téma sám – na ukázku ostatním budoucím odborným redaktorům.

3 - 5x týdně zavedeme pořad, který slovenská televize vysílala – dnes pokud vím již v ořezanější podobě, který vedl novinář Štefan Hríb. Lze i v Česku podobné persony nalézti – dáme jim příležitost se prosadit. Diskusní pořady na tato  bazální společensko-politická témata (například – potřebuje Česká republika novou ústavu přijatou v referendu? odhaduji, že na toto téma by mělo být věnováno asi pět krát po dvou – tří hodinách diskuse) domácí i zahraniční (určitě vysledujeme - proč pořad natočený ČT v roce 2008 - Uloupené Kosovo, nemá opakování – včetně hodinových diskusí o této věci – po odvysílání tohoto dokumentu; jářku – a kolik toho já nevím o VČ a dalších kolika takových zašantročených pořadech – již natočených - a hlavně taky – schválně – nenatočených – aby se nevědělo), však budou určeny pro diváka. Jakékoli naparování dnešních moderátorů – přetáčení (transformace) diskusních pořadů vlastně do jakési talk show moderátora – bude nepřípustné. Vyzkoušíme scénu – že tito zprostředkovávači diskuse budou – zády na kameru, ta je zabere jen několikrát v rámci celého pořadu. Určující budou debatéři, nikoli televizní předříkávač. Chlapci a děvčata si budou muset vybrat.

Výroba zábavních pořadů bude omezena (jak už jsem naznačil – šaškárny ponecháme soukromoprávním podnikavcům v oboru zisku peněz ze schopnosti udržet diváka u bedny) ve prospěch pořadů diskusních a – dokumentárních. Z deseti současných zábavních pořadů mohou zůstat do budoucna výrobně – dva – ale bude se na ně moci dívat i za dvacet let.

Tržní ekonomika či co to v Česku dnes máme (další téma na seriózní diskusi), neumí dostatečně a programově pravidelně produkovat dokumentární pořady, které nezaujmou všechny vrstvy obyvatel, které nejsou nijak komerčně zajímavé. To neznamená ale vůbec, že nemají být natočeny. Naopak. VČ bude systematicky dokumentovat veškeré dění, danosti a jevy, které považujeme pro existenci českého státu, jeho historii, přírodu a lid za podstatné. Nebo – udělá to někdo jiný – než VČ? (Pokud někdo bude schopen dočíst všechny řádky zde mnou napsané – nikdo nesmí mít ani špetku pocitu, že má práce je nekonkrétní – okamžitě Vám vysypu dvacet dalších zásadních celospolečenských otázek, které VČ nediskutuje, sabotuje, vypouští, zásadně a programově – ignoruje;  příklad z aktuálních témat – je nutné daňovým poplatníkům vysvětlit podstatu toho, co dnes podepsal ministr Stropnický ve vztahu svrchovanosti české 4. brigády rychlého nasazení – Armády České republiky s ministryní obrany BRD von Leyden, výsledkem takovéhoto vysvětlení podloženého argumenty – případně promítnutím celého textu podepsané smlouvy, může být – že jde o standardní přátelskou smlouvu mezi českou a německou armádou. Ovšem mimo strukturu NATO i EU. Nevím. Samozřejmě – nevíme. Namátkou téma, druhé z historie – příslušný pořad o historii naší země určitě musí rozkrýt důvody a příčiny bombardování různých lokalit Československa v roce 1945 – spojeneckými vojsky…).

            Ptám se kdo jiný než VČ (a veřejnoprávní rozhlas) musí sdělit tomuto národu – všem jeho občanům, že práva neexistují bez povinností, že kategoricky v žádném případě nemáme jako občané českého státu jenom práva, ale také povinnosti k sobě navzájem, povinnosti ke svému státu.

 

            To ideově všem s mozkem v hlavě musí stačit – jak si představuji práci pro národ – této stanice VČ.

 

2/

ČT 2 bude dál po světě vyhledávat zahraniční dokumenty a snímky, které pomohou zušlechťovat mysl občanů ČR. Vzdělávat je a informovat je o neudržitelné cestě, jíž se 7 mld lidí zatím plíží ku svému konci. Výběr kulturních, umělecky cenných filmů může pokračovat v nasazené úrovni. I když množství, ze kterého vybíráme, se neustále zmenšuje – neb nových hodnotných snímků – nepřibývá. Současná neudržitelnost vývoje lidstva – nikde na světě neumožňuje produkovat, to co se porád dokola pouští zde a na Artu. Produkovat to, z čeho vybíráme z natočeného či nahraného za uplynulých 100 let.

Na této stanici se budou vysílat veškeré zprávy a aktuální informace z oblasti kultury a umění, na ČT1 budou jen při mimořádných událostech, například oslavy sto let trvání (?) českého státu příští rok…

I o této stanici platí, co chci diskutovat s Dozorčí radou VČ – je-li nutné vysílat nepřetržitě 24 hodin denně. O tak závažné a důležité věci nemůže rozhodnout pouze ředitel VČ, ta televize mu nepatří, to si může dovolit pouze majitel soukromé televize.

3/

Sportovní vysílání ČT není v čem zásadně měnit. Skupina obyvatel, která nahrazuje své sportovní a pohybové aktivity civěním na práci profesionálů, jest přiměřeně spokojena a tuto službu si řádně platí a chce ji. Nemůžeme ji časově ponižovat.

Jen příslušným komentátorům a redaktorům sportovním, připomeneme čím kdysi sport a hry byly. Nebyly prací, ale zábavou. To, v co se sport na světě dnes změnil, je nutno spravedlivě a pravdivě komentovat a vysvětlit. Dělat z profesionálních sportovců  - VIP, je absolutně nepřijatelné pro trvale udržitelnou cestu vývoje lidské společnosti na území českého státu.

Na ČT 1 nebude žádný sport, bude jen zde na sportovní stanici.

4/

Vysílání pro děti nově vzniklé, je nonsens dnešní doby. Ano, bude-li trvat Dozorčí rada VČ na zachování dnešních časů vysílání – ředitel nemůže slova říci na toto její potvrzení.

Jinak samozřejmě platí to, že děti a mládež mají za úkol se učit, sportovat a hrát si venku či v tělocvičně – a poznávat krásy přírody českého státu, znát přírodu – nikoli hnípat před televizní obrazovkou.

Fysický stav naší mládeže, její sportovní vyspělost po již víc než čtvrtstoletí trvající degeneraci českého národa – hodnotí profesionálně znalci – funkcionáři pracující ve sportu 30 - 40 let, poslechneme si je v dlouhých, zevrubných hodnoceních a komentářích, to za ně nebude  dělat ředitel VČ. Ti, musí dostat slovo své i na této stanici, aby rodiče a pomatená ministerstva školství od roku 1990, uznali neudržitelnost současného vývoje výchovy dětí a mládeže v Česku.

O výsledcích vzdělanosti pak hovoří skrytě i skromně potichu se vyskytující komentáře vysokoškolských pedagogů a pracovníků, kteří musí hodnotit to, co jim je vpuštěno či lépe – se sesype -  do prvních ročníků vysokoškolského studia.

5/

Vysílání Art může pokračovat ve vyhledávání z bohaté pokladnice toho, co lidstvo za uplynulá staletí zdokumentovalo a zachovalo tak pro generace příští. Jde o brutální opakování minulého. Obávám se, že drtivá většina toho co se dnes točí, se dělá jenom proto – aby vydělala prachy či udržela příslušný počet minut diváka u obrazovky tak, aby během těchto minut mu byla vstříknuta nenápadně reklamní vložka na dámské vložky. Například.

 

 

 

 

 

 

 

Musí být vytýčeny jednotlivé kroky a priority v horizontu funkčního období g.ř. (z požadavků z bodu 12):

 

 

1/

Do tří let chci dokázat to, o čem se výše zmiňuji. Občan – když už zapne kanál VČ budě vědět, že informace, které vidí a slyší z obrazovky jsou  pravdivé a relevantní. Pokud se stane, že tomu tak není – což je naprosto běžné ve zmatečnosti informační dnešního světa (od toho tu je veřejnoprávní instituce – ptám se velice hlasitě – kdo jiný ??, která musí dobře zaplatit profíky, kteří se budou umět orientovat v oné sračce informací dnešního světa) – příslušný čitatel či komentátor, odborný redaktor VČ, informaci předešlou svou opraví – s odkazem na předchozí stanovisko a vysvětlí jaké nové skutečnosti VČ vedou k tomu, aby zpřesnila, opravila svůj předchozí projev.

Do šesti let pak bude pochybovačů o práci VČ v Česku minimum.

VČ patří lidu této země a pro ně musí pracovat. Institucionálně lze dosáhnout  dokonalosti (viz náš návrh zadání nové občanské ústavy ČR určený k dvouleté celonárodní diskusi, tak, aby poté byl definitivní text schválen referendem).

Do šesti let pak budou lidé v Česku své televizi – věřit.

Varianty spojení Čt 1 a Čt 24 - ostřejší profilace zpravodajství a informací jen na jedné stanici, apod., předložím k posouzení DR ČT.

 

Neexistuje vyšší cíl, který bychom si mohli před sebe klást.

Pochopitelně – je otázkou – zdali tento ideál na svět vůbec někde existuje.

Přesto se snažím si v životě klást jen ty nejvyšší cíle.

 

2/

Můj návrh, který učiním, musí Dozorčí rada ČT, potvrdit či ne – zmenší-li se rozsah vysílání na kanále sportovním, dětském či Artu, důvody naznačuji výše. Rozvedeny budou přirozeně v podkladech, které DR ČT k jejímu rozhodnutí připravím.

 

3/

Veškeré případně ušetřené peníze budou vloženy do vlastní tvorby pořadů, které jsem výše lapidárně popsal.

 

4/

Koncesionářské poplatky obyvatelstvu, žijícím již téměř v koloniálním státě (viz příslušná knížka docentky Švihlíkové) se nebudou zvyšovat, po celé mé případné funkční období.

Jejich oprávněné vymáhání musí být však daleko tvrdší.

 

5/

Doporučím Dozorčí radě VČ, aby zvážila možnost vysílat průběh svého zasedání do záznamu na stanici ČT 1. Pochopitelně, současné praktiky, že se věci domlouvají více na chodbě či jinde než na vlastním zasedání – budou pokračovat, občan koncesionář se však dozví z průběhu vysílání – kdo je kdo. To je jenom otázka času. Nikdo není neodvolatelný. Nikdo.

 

6/

Spolupráce s odborovou organizací (cemi?) uvnitř VČ, bude vedena a komunikována z mé strany  pouze  a zásadně paragrafy, jež definuje v této věci Zákoník práce. Pracovní podmínky a plat si zaslouží profesionálové ve VČ na vysoké, jednotlivci na nadstandardní úrovni (zdroje vyplývají také z bodů 2/,3/,4/, ve výše uvedených krocích). Jako ředitel ale budu trvat na tom, že ideové zaměření – pravda a spravedlnost pro všechny – za toto zaměření jsou odpovědny především – a je to jejich nejdůležitější úkol – Dozorčí rada ČT a ředitel. Nikoli odboráři, to není jejich televize.

 

7/

Krajská studia mimo Kavčí hory, budou mít maximální samostatnost v tvorbě v duchu této mé koncepce další existence VČ. Jediným odpovědným za její realizaci bude ředitel krajského studia.

 

8/

Základní metodou mé manažerské práce bude princip delegování. Nepřepokládám, že bych řídil bezprostředně více než 9 nejvyšších manažerů přímo mě podřízených. Ti budou mít veškerou možnou ze zákona delegaci rozhodovacích pravomocí. Ale zároveň budou svým jménem odpovědni za tuto možnost rozhodování. Bude-li zneužita či porušena zásada loajality, ztrácí takovýto manažer důvěru, a končí.

 

9/

Celý můj život je důkazem a garancí toho, že s penězi daňových poplatníků – koncesionářů VČ se bude hospodařit řádně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A na konec:

 

Končím s textem – je toho už více než 17 stran – s minulými deseti. Já Vám nebudu zadarmo říkat – co máte dělat, aby vám lidi věřili, abyste byli potřební – abyste nebyli zbyteční. Já Vám nebudu zadarmo říkat, co máte dělat a jak – já vám to chci dokázat svými činy – mým vedením VČ. Čím dřív někdo řekne 8,5 miliónům voličů této země, co nás čeká v 21. století, tím líp. Drtivá většina lidí u nás nemá páru o tom, co se ve světě děje, co se u nás děje. Jedině VČ a veřejnoprávní české rádio, může tento deficit informací pro občany ČR zajistit. Chtěl bych se o to pokusit v roli ředitele VČ. VČ na to má.






Počtvrté kandiduji na senátora, tentokrát v mém rodném kraji – rodném městě, narodil jsem se v Krnově a polovinu života jsem t

Počtvrté kandiduji na senátora, tentokrát v mém rodném kraji – rodném městě,

narodil jsem se v Krnově a polovinu života jsem tu žil,

 toto je můj volební program na období mandátu

pro roky 2016 – 2022:

 

1/

Myslím, že nikdo, až na jednoho chartistu – z nás – více než 230, co jsme podali přihlášku ve všech těch 27 senátorských obvodech, nemůže předložit tak obsáhlý výčet své politické práce od listopadu roku 1989. Předložit ho s čistým štítem, čistýma rukama. Zde na těchto w-stránkách Strany státu přímé demokracie – Strany práce je čtení a poslouchání – či dívání (videa) na více než 16 hodin – a vidíte, čtete, že to nejsou jen nějaká líbivá předvolební hesla, politické slinty. Jde o politickou práci za bezmála 27 roků mého života.

2/

Toto je můj politický kapitál, nic víc nepředkládám. Myslím, že velmi vysoký.

Já prostě, vážený voliči, nepatřím k těm u nás, kteří si za posledních 10 – 15 let poctivě nastřádali miliardy korun.

Mám stále prázdnou kapsu.

Čistý štít – jen toto Vám nabízím. Žádnou bombastickou kampaň.

3/

Takže toho nepředkládám, vážený voliči, mnoho nového, ústava, občanská ústava je pro mne téma – na zbytek mého života. Nic z toho co je zde na těchto w-stránkách neberu zpět – pokud nenastaly nové okolnosti, které jsem, které nikdo z nás – před deseti lety či ještě dřív – neznal. To je především otázka našeho společného náhledu na funkci a schopnosti EU. Všichni jsme měli pochopitelně jiné znalosti o EU a o společné měně v roce 2003, když bylo referendum o vstupu do tohoto spolku.

4/

Takže – mohu si dovolit před Vámi otázku? Kdo ze všech těch letošních kandidátů na senátora má za sebou takovou politickou práci?

A – opakuji znovu – s čistýma ruka i s čistým štítem strany, která mě do voleb navrhuje.

5/

Já říjnem 2016 jenom pokračuji ve své veřejné práci (ona totiž nastala už mým vypuštěním do života – po skončení fakulty) a budu v ní pokračovat do smrti – tak jak bůh dá.

6/

Teoretickým podkladem a také zdůvodněním občanské ústavy jest má kniha, která je také zde na w-stránkách, jmenuje se Svrchovaný stát a veřejné zdroje a Ostravská universita mi ji vydala v roce 2013. Návrh jejího textu pak – vlastně jde o zadání nové ústavy určené k dvouleté celonárodní rozpravě a poté takto připravena, bude otázkou k přijetí referendem – jsem dokončil v březnu roku 2016. Text občanské ústavy zde má každý  z Vás k disposici – 53 stran pro jejich 248 článků.

Jsem přesvědčen o tom, že tam každý najde odpovědi na všechny závažné otázky dnes špatně fungujícího státu.

Nesvrchovaného státu.

Pouze trojúhelník – soudy, policie a státní zastupitelství bude nutno velmi přesně – po oné celonárodní diskusi – dopracovat a dopřesnit. Protože osobně s tímto trianglem nemám za celý svůj život mnoho společné – není dnešní text zatím v této části dokonalý. A zatím jsem nenalezl právníka, který by se nebál mi s touto částí ústavy pomoci.

7/

Promiňte mi to – já to vím.

Já to vím, že většinu lidí vůbec nezajímá nějaký návrh nové ústavy, většina lidí u nás žije od výplaty k výplatě, od dávky k dávce od nemocenské do nemocenské, od důchodu do důchodu – a teď tu máme kohosi s programem zfunkčnění státu – referendum o nové ústavě.

Ani dnešní ústavu většina lidí u nás nezná.

Já to vím, promiňte mi.

Protože předpokládám, že se i dnes – počtvrté bude opakovat situace – že můj program většina nepochopí či ho vůbec nezajímá, nerozumí mu – navrhuji toto:

Pozvěte si mě na pětihodinovou přednášku spojenou s diskusí na téma – proč musí mít tato země novou ústavu přijatou referendem. Myslím, že přesvědčím všechny, kteří na ni přijdou.

Pak totiž zbývá ta druhá varianta – ta dnešní – s dnešní ústavou je život společnosti v našem státě neudržitelný – spěje jednoznačně do katerze, do krize, která může skončit občanskou válkou nebo tvrdou skrytou diktaturou plutokarcie. Vládou bohatých, jak tomu v současné době již začíná být.

O demokracii si – už i dnes – můžete jenom snít.

8/

Například ihned pochopíte, že dnes navrhovaný zákon o obecném referendu – vůbec nestačí, neumožňuje měnit dnešní ústavu. Takže je to jen planý žvást. Politické strany, které dnes vládnou (prostřednictvím jich – bohatí) si i nadále budou moci dělat zákony, jak ony uznají za jim prospěšné. Proč – no, protože dnešní ústava – stát vůbec nedefinuje – pouze ony pomyslné tři pilíře státu. A to je hrůzostrašně málo. Podívejte na ústavy zemí EU – co tam všechno ve svých ústavách pro stát definují, to jsou neuvěřitelná zjištění.

Nu, vím - kolik lidí studuje dnes ústavy evropských či civilizovaných zemí. Pár stovek v celém Česku.

Tady tohoto právního vakua v mozcích Čechů náš režim strašně zneužívá.

9/

Takže musí být nová česká ústava.

 Přijatá 8,5 milióny českých voličů, tak jak jim to bude vyhovovat – tak jak oni budou chtít. Ne jak bude chtít jakýkoli politik, nějaká strana, klan, firma či mafie nebo nějaký filosof. 8,5 miliónů českých voličů se to týká – jejich je to stát.

Tyto – myslím všechny zkorumpovat nejde.

Máte na stole připravené zadání pro novou Ústavu České republiky.

Pokud ho budete číst vězte, že ta (A) – čka, jak jsou v textu u některých článků uvedena znamenají, že jde o alternativy. O těchto některých článcích, takto označených, se bude muset hlasovat před definitivním referendem možná – samostatně.

10/

Že to sám nedokážu?

Nu, ale vždyť mandát trvá šest roků – co si myslíte, že budu celou tu dobu – dá-li bůh – dělat. Samozřejmě to, že za těch 6 roků nás v senátu bude aspoň 45 – s tímto programem. Pak každý, každý v této zemi už bude náš návrh brát vážně a pochopí, že bez celkové změny režimu – evoluční cestou – celonárodní diskusí o nové ústavě, nelze jít udržitelným způsobem dál v našem státě. Nelze udržet český národ.

A protože jsem výsostně demokrat – říkám – pokud český národ přijme současnou cestu své sebedestrukce, inkluze, multikulturalismu, samozničení se – pomáháním všem těm miliardám oprávněně potřebným na této zubožené planetě – bude to jeho volba, a já budu muset proto jenom v tichosti dožít. A v tichosti chcípnout.

11/

Během těch šesti let pochopitelně budeme pracovat tak – abychom uspěli i ve volbách do poslanecké sněmovny – tím termín referenda o nové ústavě, kterou si voliči sami napíší a sami schválí  -urychlíme.

12/

Takže – tomu se říká vize pro tento stát – pro nás všechny, pro Vás všechny, pro mého desetiměsíčního vnuka. Současná cesta českého státu, českého národa, je neudržitelná, každým rokem je pro nás hůř.

13/

Kdo má v této zemi pro ni lepší program?

14/

Tedy, jářku, vážení voliči – nevidíte – zdá se Vám, nic konkrétního pro Vás v tomto programu – nic pro Vaši obec, ulici – nejbližší školu, nemocnici, poštu, policejní služebnu, krytý bazén, tramvajovou zastávku, pro Vaše pole, les, zahrádku či Váš panelák nebo rodinný dům, nic tu nevidíte?

Na to všechno máte své zastupitele obce, své zastupitele kraje. Senátor a poslanec – jenom oni by nám měli zajišťovat kvalitní zákony, se kterými souhlasíme, a které ctíme a dodržujeme.

A dělají to od onoho ledna 1993, kdy jsme znovu vznikli?

Nechtějte proto po mě, abych Vám zařídil dokončení oprav komunikací v obci, kanalizace, zprovoznění opuštěného koupaliště a lepší zimní údržbu cest. Budu-li takto pomáhat Vám místo těch, kterým to přísluší – nemůžu pak číst zákony, které mám schvalovat – jako senátor. Budu-li se účastnit těch nekonečných candrbálů, soutěží a přestříhávání pásek  – místo toho, abych studoval a znal to, o čem mám hlasovat v Senátu – nebudu dělat kvalitně svou práci zákonodárce.

Jenom toto je totiž jeho práce – jich 81 v senátu, jich 281 v celém parlamentu.

Kdo z Vás řekne, že ji dělají dobře pro naši vlast?

Kdo?

Já ji chci dělat dobře.

 

Takže – nechoďte k volbám nebo opět volte zástupce parlamentních stran (to se netýká  Úsvitu, ten má zatím ruce čisté, jeho volbou chybu neuděláte) – a zkáza svrchovaného českého státu bude pokračovat.

 

 

Závěrem toto, vážení voliči,

 

situace v republice, také díky EU, všude tam jsou u politických koryt lidé neschopní, nedovzdělanci, hlupci – je  vážná,  proto nemyslete porád jenom na sebe – myslete taky na naše vnučky a vnuky – tato situace nemůže přec pokračovat – tito dnes malí boroci naši – pokud tento systém bude pokračovat, budou na tom velmi, velmi špatně. A co si o nás asi za 50 let pomyslí?

 

Zkuste mi věřit, za dva roky se u voleb opět sejdeme a řekneme si – kdo měl pravdu, vážení voliči.

 

 

 

Radoslav Štědroň

srpen 2016

 

 


Manifest politického občanského hnutí Pro občanskou ústavu


Dnešní česká ústava plnohodnotnou demokracii znemožňuje.
1/ Smyslem tohoto hnutí je dosažení nové Ústavy ČR - přijaté referendem.

2/ Kroky, cesty, k tomuto našemu jedinému, určujícímu a nezpochybnitelnému cíli jsou těžké, velmi těžké, složité, budeme je hledat a navrhovat po zbytek našich dní.

3/ Nejsme pro kosmetické úpravy a opravy dnešní ústavy - nedává to totiž smysl; dobře ji známe, víme, že je postavena tak, že dosažení našeho cílu - znemožňuje.

4/ Bohužel není možné "opsat" ani ústavu jinou, protože zastupitelská demokracie je v dlouhodobé a prohlubující se krizi celosvětově. Důkazy popisuje ale i možnou cestu nám ukazuje Prof. P.C.Dienel (Bergsuniversität Wupertal).

5/ Proto musíme nalézt cestu k tomu jak vůbec dosáhnout toho, aby bylo referendum - v zemi, kde to ústava neumožňuje - možné vyhlásit (víme, že ulice vždy vládla, vládne a vládnout bude - víme ale také, že současný zkorumpovaný režim zatím zajišťuje lidem chléb a střechu nad hlavou - nedostaneme proto na naše náměstí ony milióny voličů, kteří by zopakovali listopad 89).

6/ Musíme jít ústavní cestou podle ústavy dnešní. Je možné, že prvním krokem bude muset dojít k tomu - aby speciální zákon jednorázové referendum vůbec umožnil.

7/ Zde tímto kategoricky prohlašujeme, že obsah nové ústavy nebude sepisovat žádná osoba ani několik osob, žádná politická strana, žádná firma či škola, žádná loby. Rázně upozorňujeme proto všechny občany - voliče na to, protože manipulace sdělovacími prostředky v této naší věci je přímo smrtelná, že naše politické občanské hnutí nemá mandát ani cíl - novou ústavu napsat. I my se však jistojistě chceme na návrhu textu podílet.

8/ Text nové ústavy musí vzejít z celonárodní - navrhujeme dvouleté - diskuse všech voličů, kteří si myslí, že mají návrhy podstatných věcí týkajících se našeho státu, které musí být obsahem nového textu ústavy naší vlasti. Přímou demokracií - referendem - dosáhnout změny režimu, a to novou ústavou definované přímé demokracie v zemi.

9/ Naše práce je prací politickou - v Česku jsme kandidovali, kandidujeme a budeme kandidovat i nadále do všech úrovní voleb, které současná ústava umožňuje. Kromě parciálních volebních doporučení tento cíl je a zůstane naším prvním - nejdůležitějším.

10/ Z 219 politických subjektů evidovaných MV ČR na podzim 2014, má jako hlavní svůj politický cíl, shodný s naším cílem již: Strana práce a Demokracie. Vyzýváme kolegy a přátele s Koruny české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska, Pravého bloku, Moravany, NE Bruselu - Národní demokracie, Masarykovy demokratické strany, Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, Nespokojení občané, Klubu angažovaných nestraníků a mnohé další - pochopte, že bez nové ústavy - Vaše často specifické politické cíle není možné podle platné ústavy - dosáhnout. Věříme, že i naši přátelé z Konzervativní strany a Občanů.cz pochopí náš cíl a tím pak jim nebude cizí. Spojme se alespoň v tomto cíli a poté každý sám pod svým praporem vyjděmež proti současným politickým lotrům. Pruty knížete Svatopluka budou svázány a světu tak náš národ bude moci dokázat - to - co žádný ještě nedokázal. My si tu budeme spravovat svoji zemi, jenom my.

11/ Vítáme všechny další, kteří se připojí k našemu cíli.

12/ Uvítáme všechny voliče - občany, kteří souhlasí s naším cílem. Každý český volič musí mít právo připojit relevantní požadavek do návrhu nové ústavy - i na základě svých znalostí ústav civilizovaných zemí světa a zvyklostí a tradic Spojeného království, případně nám všem zatím utajovaným skutečnostem nového politického systému na Islandu.

13/ Budeme spolupracovat se všemi skupinami, hnutími, občanskými sdruženími a nadacemi, politickými stranami - jejichž cíle - zlepšit tíživou situaci, ve které naše země je - byť by jejich cesty řešení dnešního stavu země byly odlišné než je ta naše.

14/ Uvědomujeme si absurdnost naší situace neb roztříštěnost neparlamentních stran a občanských sdružení, které nesouhlasí s metodami dnešního vládnutí v zemi - které legitimizuje dnešní ústava - je takřka nekonečná.

15/ Uvědomujeme si z části i marnost našeho konání - protože proti politickým skupinám, nejrůznějším novinářským klikám, firmám a neznámým lidem v pozadí disponujícím stovkami milionů korun - nemáme šanci na úspěch.

16/ To ovšem naznamená nic nedělat. Do posledních našich dnů, které na zemi ještě strávíme - budeme přesto usilovat o to, aby lidi u nás pochopili, že pokud si neschválí v referendu novou ústavu, která vytvoří nový politický systém - který budou oni chtít - bude jim pod knutou současné ústavy jenom hůř.

17/ Jaká by měla nová ústava být? Téma celonárodního referenda volí voliči - celý národ - bude-li relevantní počet voličů takto svrchovaného státu - může být o čemkoli. Její text bude definovat svrchovaný český stát pro další staletí. Svrchovaný pro život příštích generací, aby mohli žít alespoň přiměřeně podobně tomu jak žijeme dnes my. Protože bude planeta disponovat stále menšími zdroji - jsou totiž vyčerpatelné a neobnovitelné - mnohé nenahraditelné. Proto Homo sapiens zůstanou k jeho životu pouze zdroje obnovitelné a nevyčerpatelné. Svrchovanost - tedy také nezávislost bude ústavou kodifikována jako nezávislost na dovozu základních potravin a výrobků. Nemůžeme dovážete zdánlivě levnější výrobky - domnívajíce se, že to bude prospěšné pro milión či milióny nezaměstnaných - takto státy nemohou fungovat. Bude v ní jasně definován náš vztah k EU - která musí mít pouze jeden nejdůležitější cíl - zachovat mír na kontinentu, tím budeme definovat i náš vztah k NATO a naši práci v něm. Nesmí existovat lidská práva jedinců bez adekvátních povinností těchto jedinců vůči svému státu. Nesmí existovat ve svrchovaném svobodném státě svoboda jedince bez adekvátních odpovědností každého jedince vyplývajících z jeho svobod. Nesmíme chtít stát sociální či nesociální - ale vždy především spravedlivý. Ze spravedlivosti se teprve musí odvíjet vztah státu k těm, kteří si nemohou plnit své povinnosti vůči státu. Dnešní ústava nedefinuje rodinu. To se musí napravit - chceme-li aby tento základní institut státu i nadále nedegeneroval. Asi padesát dalších podstatných parcialit musí nová ústava definovat, ale to není úkolem tohoto manifestu.

18/ My tedy nabízíme cestu. Nejde o žádný populismus (na to jsme všichni příliš staří a zkušení), žádný jiný známý či existující -ismus, nejde o řešení pro dnešní dobu absolutně nepříslušné - totiž levicové či pravicové, jde o návrh pro 8 500 000 voličů naší vlasti. Udělat si to tu takové jaké budeme chtít. Nelze žít bez ideálů - chceme spravedlivý stát života v pravdě. Jenom my, občané České republiky. A v tom nám nemůže nikdo bránit.

19/ Nic nevnucujeme nikomu - jsme demokraté. Nebude-li většina chtít - novou ústavu schválenou referendem - máme ústavu.Máme právně platnou ústavu z prosince 1992. My jen skrovně a tiše upozorňujeme už dnes, že podle této ústavy je cesta České republiky neudržitelná a spěje do katarze.

Petr Czasch, Jiří Polák, Radoslav Štědroň

Dáno v Pardubicích v říjnu 2014

Tento dokument se stává od listopadu 2014 nedílnou součástí Politického programu Strany práce


------------------------------------------

Také pohled na tu dnešní současnost v Ostravě

Byli jsme zastupitelé města Ostravy už v polovině devadesátých let. Byli jsme u toho od počátku. Ne všichni věci pamatují, ne všichni u toho byli od listopadu 1989. V roce 1990 totiž měla Ostrava 332 tisíc obyvatel, letos v roce 2014 se počet trvale přihlášených obyvatel města Ostravy – bez cizinců, přiblíží 290 tisícům – věděli jste to? Z Ostravy za tu dobu odešlo – zmizelo 40 000 obyvatel. To je Třinec. Z našeho města za tuto dobu odešlo více lidí než má dnešní město Třinec. Třinec opustil Ostravu. Každý rok z Ostravy ubude tisíc až jeden a půl tisíce obyvatel. Musíme také konstatovat, že v uplynulém období přibyly v Ostravě desítky vil a mnohdy takřka paláců nejrůznějších podnikavců, zločinců a snad i poctivých podnikatelů, které město zkrášlují. To je matematická charakteristika oněch – shodou okolností 25 let – čtvrtstoletí, od listopadu 89. Shodou okolností v tom, že v říjnu budou komunální a senátní volby a zhruba oněch 250 000 voličů města Ostravy bude opět známkovat, oceňovat a poté možná volit ty – kteří k tomuto vývoji také přispěli. Důrazně říkáme – také – vývoj v našem městě byl samozřejmě ovlivněn více celostátním směrem, který určoval parlament země. Strany v dnešním ostravském zastupitelstvu ovšem jsou zhruba stejné pořád od vzniku České republiky, tak jako v českém parlamentu. Myslíme si totiž, že nepřijme-li nové zastupitelstvo na podzim zvolené – radikální program posilnění města – bude trend – vylidňování města – POKRAČOVAT. A protože jsme oba realisté – optimista je ten, kdo nemá informace – několik vysvětlení, které zde chceme níže podat si nečiní nárok, že z Ostravy uděláme za 4 roky rozvíjející se bohaté město s blahobytně žijícími obyvateli. Uvědomujeme si například, že postavením bednistické Fukušimi na Karolině, oživení Masarykova náměstí a jeho okolí není možné. Co si soukromé aktivity s městem dělají je právě u nás do očí bijící – na jedné straně soukromý projekt developera na území bývalé koksovny a proti němu stojící soukromá aktivita firmy vlastnící současný módní dům Ostravica (o nenahraditelnosti bezkonkurenčních interiérů bývalého hotelu Palace raději nemluvit) – exkluzivní vstupní brána do historického jádra města. Musíme proto velmi přísně rozlišovat co je v kompetenci města – co ještě může a musí udělat jenom město a nikdo jiný to za něho neudělá – a co město neumí a nesmí – prostě zastupitelstvo nemá kompetence ani kraje, ani parlamentu, ani soukromé firmy. O to – případné čtenáře tohoto našeho textu chceme moc poprosit – rozlišujme – CO KOMU PATŘÍ, CO KDO MŮŽE ČI NESMÍ. Zastupitelstvo města Ostravy nedělá zákony této republiky.

V duchu výše definovaného vývoje našeho města tvrdíme, že obvody učinili za čtvrtstoletí práci, kterou si po listopadu vzali za své a že dnes je již jejich počet neoprávněně vysoký. Na zastupitelstvu města Ostravy (ZMO) budeme požadovat matematickou analýzu ekonomické a správní efektivnosti existence 23 městských obvodů s návrhem jejich snížení na původní 4 – ovšem tak, že tato analýza bude poskytnuta všem občanům města – a ti se v městském referendu rozhodnou, budou-li i nadále chtít platit ze svých daní 19 zbytečných zastupitelstev. V některých částech města pak budovy, které si místní zastupitelé honosně opravili a vybavili za těch 25 let – budou po některé dny v týdnu – a na to zase musí mít vliv lidé, v té které části města – budou pro lidi sedět úředníci těch odborů, které jsou lidmi nejčastěji využívány. Ušetřené peníze budou určeny pro zásadní snížení jízdného v městské hromadné dopravě. Zásadního snížení. Současně navrhneme hlasovat v ZMO o novém počtu členů ZMO v souladu se zákonem o obcích tak, že navrhneme nejnižší počet zákonem stanoveného počtu pro město velikosti Ostravy – tj. 35. Následně z tohoto počtu bude vypadat i jiný počet členů rady města – bude ho tvořit pouze primátor a 4 jeho náměstci. Tím se nejenom ušetří, ale především pro všechny občany města jasně otevřou oči na ty, kteří budou mít konkrétní odpovědnosti – ale i pravomoce pro jednotlivé oblasti řízení města. Dnes degenerované parlamentní strany budou mít velký problém nalézt nezkompromitované osoby, které se navíc nebudou bát vzít na sebe tíhu takto nově vzniklé odpovědnosti. Otevře se tak prostor pro nové strany a iniciativy z řad občanů města, kteří budou mít zájem otočit vývoj ve městě. Bohužel, toto hlasování (jakoby ho – přirozeně, mohli současné partaje připustit, když jim dnes nejde o nic jiného než o rozdělování koryt) o počtu členů nového ZMO nastane až za 4 roky, protože na podzim zvolené bude mít ještě počet 55, a v průběhu mandátu počet nelze měnit. Tím ale také chceme zdůraznit, že nám nejde jen o jedno volební období – ale o dobré celé 21. století pro Ostravu. Už dokonce i Česká televize v pořadu Nedej se, kritizovala projekt, který se realizuje, nerealizuje v korytě řeky Ostravice od soutoku s Lučinou zhruba po Hrušov. Kvalita vody se v této řece zlepšila za uplynulé čtvrtstoletí – ale je to stále nedostatečné pro to, aby z břehů u sadů J.A. Komenského mohly být do budoucna písčité pláže s bezpečným koupáním a plaváním pro obyvatele města – nikoli jen pro koukající občany, chránícími se před jakoukoli sprškou vody, kterou způsobí jejich psy. Zde jde o konkrétní příklad nemožnosti nápravy – pouze s kompetencemi města – bez spolupráce se zastupitelstvem krajským je prostě výsledem to, co zde máme.

Myslíte-li si, že parkování v centru města považujeme za kardinální problém města, kvůli kterému se město vylidňuje – omyl. To je klasický problém, který si člověk vyrobil sám (tak jako se nesmí divit kuřák, že si bude ve stáří – naříkat na to, že se mu ztěžka dýchá, dýchá-li ještě vůbec). Nastavili-li jsme si způsob života takový, který bez auta je už skoro nemyslitelný – tak se nedivme, že město, které nebylo postaveno na současných zhruba 160 000 evidovaných motorových vozidel – má s nimi problémy. V roce 1989 jich tu jezdilo po městě asi 85 tisíc. Jistě, postavíme nějaké parkovací domy, ale problém hustoty automobilismu vyřešen nebude – dokud bude na světě těžitelná ropa – tento problém zde zůstane. Ze světových metropolí se lze snadno poučit. Lidi zpohodlněli a ti, kterým ruch velkoměsta nevyhovuje, bydlí na vesnicích. My z Ostravy Karlovu Studánku neuděláme a nevěřte jiným – že jo. Vážení čtenáři – máte povědomí o tom, že je v Ostravě 10 000 neobydlených (tedy již postavených) bytů? To jsou ty améby na Horově ulici u radnice, barák na Hladnovské, ty baráky novodobého nudlismu (podle tvaru oken) na Karolině, ale nejen samozřejmě tyto nové objekty, ve kterých ještě nikdy nikdo zatím nebydlel – ale především volné byty v ostravských panelácích a činžácích. Volné byty v rodinných domech, kde v 10 - 12 místnostech žijí dva, často i jen jeden starý člověk. Projekty – jako kupříkladu ony budky na severu Hošťálkovic – pod vysílačem – stále kupodivu pokračují. Vědí to vůbec oni stavitelé, že z tohoto města, opakujeme posté – každý rok od roku 1989 bez přestávky a nezadržitelně mizí 1 000 – 1500 obyvatel našeho města. Pro koho to staví? – se ptáme. Tedy z peněz daňových poplatníků – rozpočtu města, nesmí jít v novém volebním období ani koruna na výstavbu těchto prázdných bytů. Všechny takto uspořené a získané peníze musí jít do zásadního zlevnění městské hromadné dopravy. Občanům předložíme analýzu – kde všude oněch 10 000 neobydlených bytů ve městě je.

V novém volebním období 2014 – 2018 vyprší smlouva , kterou má město s francouzskou společností na obhospodařovávání městské kanalizační a vodovodní sítě včetně městské čistírny odpadních vod (pokud nějakými dodatky si Francouzi již neprodloužili toto ždímání obyvatel města o jejich peníze). Město musí odkoupit podíl Francouzů, který oni v OVAK-u získali díky kuponové privatizaci. Každoroční zvyšování poplatků za vodné a stočné se děje totiž jenom proto, aby tato akciovka vytvářela zisk, který ze 70 % odchází do Francie ( takový podíl v této akciovce mají Francouzi). Město musí zvolit model pro správu vodovodů a kanalizací stejný – jako je tomu u stoprocentně městského podniku OZO. Města tady nejsou od toho, aby v městských společnostech, které slouží všem, či většině občanů, vytvářela zisk. Jde o přirozené monopoly, kterými město nemůže zvyšovat náklady svých obyvatel na své bydlení ve městě. Ve městě po jehož ulicích dnes brouzdá evidovaných oficiálních, přiznaných 25 000 nezaměstnaných. Toto jsou kompetence jenom města a právě města, zde se nelze vymlouvat na nekompetentnost českého parlamentu. Cena vody z Kružberku, Žermanic, Bašky, Morávky, Olešné, Těrlicka, Slezské Harty, z podzemních zdrojů ostravských - v Nové Vsi, či v Bělském lese je a bude dlouhodobě stále stejná , protože voda je podle Krajíčkova zákona nevyčerpatelná surovina. Je to něco jiného než těžit ropu v Kuvajtu, na Sibiři, ve Venezuele či Nigérii – tam už těžba bude vždy jen dražší – a jednou skončí. S vodou je to jinak, vážení. Proto francouzský model ždímání peněz z neznalých východoevropanů, který jsme v počátku devadesátých let vůbec nepochopili – musí skončit. Občan bude za vodu platit jenom tolik, kolik musí – ne tolik – aby zbylo i na bezpracné zisky pro jakési vydřiduchy, kteří využili geniální české kuponovky nikde jinde na světě se již neopakující.

U stoprocentně vlastněné městské společnosti zajišťující rozvod a výrobu tepla ve městě je to jinak. Byla v roce 2002 bez výběrového řízení prodána opět jakési francouzské společnosti (zajímavá shoda okolností), prodej prošel v ZMO o jeden jediný hlas, petice občanů města proti tomuto morálnímu lupu za všedního dne – tehdy, byla pochopitelně v tomto zkorumpovaném státě – zbytečná. My – budou-li to ovšem občané města chtít – to napravíme. Za 400 miliónů korun odkoupíme tuto městskou společnost zpět (oni ji koupili za 600, 200 měli okamžitě po vstupu do společnosti na terminovaných vkladech – tržní cena ale této transakce – největší stoprocentně vlastněné městské společnosti tehdy v České republice byla 3 000 000 000 korun). Model vytvoříme stejný jako v OZO – společnost bude vykazovat náklady jen ty, které zajistí provoz podniku – bezpečné zabezpečení tepla z centrálního zásobování pro obyvatele města. Nebude vytvářet zisk. Ten se dnes vytváří jen z důvodu jeho odvádění do Francie. U této společnosti 100% podílem. Město nesmí odírat své obyvatele ve stavu , ve kterém se město dnes nachází. Nakonec bude to zcela v intencích toho, co dělají vyspělé demokracie – ve Francii samotné, by si toto města nemohla dovolit. Vysvětlit ovšem všem, rozdíl mezi přirozeným monopolem a výrobou aut, rohlíků či košil atd. – není lehké. Ne všichni pochopili, že v systému (my ho zatím nejsme schopni pojmenovat – protože prostě v Česku jméno nemá), který se snažíme tvořit a tu nutně musíme zabrouzdat mimo municipální politiku, že ve státě nemůže fungovat vše jenom na soukromé bázi (a o tom jak taky může fungovat soukromník, jsme se zmínili v případě torza ostravské Ostravice). Musí vedle sebe kooperovat – ještě lépe českým slovem – spolupracovat - ryze soukromá společnost, mezinárodní korporace, soukromá fyzická osoba podnikající, družstvo, ale také společnost městská, krajská (případně regionální) a státní – právě pro oblasti, se kterými jsme se bohužel při osvětlování problémů před komunálními volbami v roce 2014 – v Ostravě, střetli.

Už jenom jeden problém Ostravy závěrem k naší stručné analýze a osvětě. Jestliže jeden z vítkovických provozů dnes potřebuje jednu miliardu na postavení technologie na vyčištění úletů ze své technologie – do ovzduší – tak tyto peníze tomuto soukromému subjektu poskytne v plné výši stát. Udělá to pro Ostravu, protože tím udrží dĺouhodobě zaměstnanost 250 pracovníků tohoto provozu. Poskytne je proto, protože za posledních dvacet let rozdal tento stát kdejakému Asiatovi miliardové dotace a daňové úlevy proto – aby si zde postavil něco, o čem nemáme vůbec jasnou představu – zdali toto tu bude ještě za deset let. Miliarda do této ekologické technologie je zcela adekvátní tomu, kolik je dnes zapotřebí peněz k vytvoření jednoho trvalého pracovního místa (zde opět musíme učinit malou odbočku – trvalé pracovní místo je takové, kdy zaměstnanec má relativní jistotu práce na 10 – 20 let - každý rok 252 pracovních dnů, denně 8-hodinová šichta s pěti týdny dovolené - to je trvalé pracovní místo a rádi bychom jej definovali ne na deset, dvacet – ale na celoživotní limit člověka tedy 40 let; vše ostatní se stává v této zemi jen příležitostnou brigádou či nějakou náhodnou sezónní hoknou). Takto konkrétně budeme řešit nedýchatelno v tomto městě přes zimu – nikoli stížnostmi na stát, který je stejně zkorumpovaný a prolhaný jako radnice tohoto města. Již v devadesátých letech jsme učinili konkrétní kroky k vyjasnění toku financí ze státního rozpočtu do tohoto kraje a města, města objektivně postiženého, ale Prahou stále vysmívaného a tedy také proto finančně silně diskriminovaného. Výměna všech zbývajících starých lokálních topenišť za ekologická s výrazným přispěním státu jejich vlastníkům , neboť ten je to tomuto kraji a městu dlužen, bude pokračovat. Pokračování budování ekologických technologií zabezpečujících relativně čistý provoz ostravského hutního podniku včetně mariánskohorské chemičky, bude prezentovat výraznější spoluprací s krajským zastupitelstvem, neboť instrument integrovaného povolení ( který definuje limity znečišťujících látek do ovzduší) jež umožňuje existenci těchto největších znečišťovatelů na území města, je v rukou kraje ne radnice. Budeme po celý rok šmidlit a vysávat ulice a cesty v celém městě – jeho 214 km2, uklízet a čistit město pro jeho obyvatele, ne že bychom bez rozhodnutí obyvatel v městském referendu, vyhazovali miliony za koupě jakýchsi fotbalových družstev či jiných magořin, které se v tomto městě za posledních 12 let udály.

Dělnická strana sociální spravedlnosti i Strany práce respektují platnou ústavu, všichni lidé v této zemi jsou si podle ní rovni, proto žádná skupina obyvatel města nebude protěžována, nepřizpůsobiví lidé nebudou jezdit zadarmo městskou hromadnou dopravou. Městští strážníci nebudou městem chodit na procházky, ale jejich práce se stane prací pro lidi v tomto městě – jinak tuto práci, kterou si dobrovolně vybrali, nebudou dělat. Volební program vycházející z tohoto našeho textu, DSSS a SP předloží společně občanům Ostravy v září. Pokud opět 65% voličů v Ostravě – tak jako v roce 2010, nebude v komunálních volbách volit, nic se nezmění a tedy tendence, které jsme zde zřetelně uvedli, budou pokračovat.

Není možné proto přece volit parlamentní strany.

RNDr.Radoslav Štědroň, Mgr. Václav Komárek
srpen 2014





Jak vyřešit současnou těžbu černého uhlí v OKR s výhledem této těžby - po celou dobu kdy bude možná.

Úvod:

Vzhledem k tomu že tato země - Česká republika je řízena mafiemi a zločinci od doby jejího vzniku v devadesátém třetím, veřejné mínění je tvořeno těmito skupinami. Pro ně platí jedno ze základních pravidel mafie - Je lépe veřejné mínění tvořit než se mu podřizovat. To se těmto skupinám podařilo - takže dnes drtivá většina obyvatel je jistě názoru - co je levnější, konkurenceschopnější - to se bude vyrábět, to se bude prodávat, kdo je dražší ve své výrobě či službách zanikne, přestane vyrábět. A tak se to už stalo u stovek podniků za posledních dvacet let.
Nějakým zázračným způsobem se chlapcům z Prognosťáku a z StB (ovšem Petr Cibulka jmenuje i další skupiny bratrstev) podařilo tuto jakoby správnou větu - z prvního pohledu jakoby exaktní, dostat do hlav národa. Národa, kde chybí státníků - je tady vůbec nějaký dnes? Národa, kde mají slovo osmadvacetiletí ekonomičtí analytici pravidelně v relacích veřejnoprávní televize, národa, který má nově vystudované ekonomy- ale má nějakého národohospodáře?
Má tento stát aspoň jednoho národohospodáře?

Totiž pohled národohospodáře - státníka, natož tak ještě s exaktním myšlením - přírodovědce - ten je na řešení těžby uhlí v Česku - odlišný. Od většiny obyvatel Česka. Primitivní pohled průměrného Čecha jak vyřešit podnik, který má produkt dnes dražší, než produkt, který lze dovést, importovat do republiky. Médii vytvořený názor primitiva - je to dražší - zavřem krám. Tečka.

A co na to státník ?

Státník ví své. Státník se ptá, státník hledá spravedlnost - protože ví, že je to nejvyšší úkol každého státu. Státník - národohospodář ví, že podle platného Horního zákona je nerostné bohatství na území této země - majetkem státu - České republiky. Bez výběrového řízení (standard výše uvedeného krátkého shrnutí existence tohoto státu) stát prodal za 4 mld korun v roce 2004 komusi svůj podíl v OKD a.s. Prodal samozřejmě za tuto babku doly, koksovny, železniční vlečky úžasného rozsahu, desetitisíce bytu na Ostravsku, špičkové rekreační středisko v Tatrách - Podbánké a hromadu dalších nemovitostí a movitostí, které souvisí nebo vůbec nesouvisí s těžbou a zpracováním černého uhlí. Pochopitelně, že neprodal miliony tun kvalitního ( nebojme se tohoto termínu - uhlí ve Slezské černouhelné pánvi není žádný severočeský hnědouhelný šrot či hodonínské lignitové proplástky, jde o vysokovýhřevnou surovinu vhodnou i k výrobě koksu - bez kterého posledních sedm existujících vysokých pecí v Česku nemůže dlouhodobě existovat) uhlí, jehož zásoby v regionu umožní jeho těžbu po dalších více než 30 let, se zásobami pod Frenštátem možná více než 50 let.
To uhlí nepřestalo být majetkem České republiky - avšak protože - jak bylo výše uvedeno zde vládnou ti co tu vládnou - tito gangsteři umožnili majitelům OKD a jimi vyklonovaných odnoží vytáhnout od doby privatizace - v roce 2004 z tohoto podnikání přiznaných 52 mld korun. Odnést pryč z republiky.
Toto číslo sdělil v nedávné době - září 2013 i představitel politické strany, která byla u této privatizace v roce 2004.
A zde se již dostáváme k fenoménu, který v žádném případě není jasný 8 a půl milionu voličů této země.
Zde nejde o výrobu svíček, karburátorů, chleba, brýlí, hodinek, letadel, sacích bagrů, traktorů, košil, tužek, prostěradel, kondomů, telefonů, dámských kalhotek, dýmek, rádií, žárovek, tabletek na prostatu, buchet, stolů, šroubováků, oken, piva, sklenic, klobouků, talířů a milionů dalších výrobků - se kterými stát nemá nic společné - protože je nevlastní. Protože ty výrobky nevlastní.
Ale nerostné bohatství této země je majetkem této země, jejich současných 10 a půl milionů obyvatel - z nich tedy dnes 8 500 000 voličů, kteří by měli o všem ve svém státě rozhodovat. Jenom tito o svém bohatství - vyčerpatelném, neobnovitelném - pozor NENAHRADITELNÉM - této surovině, mají rozhodovat.
Dnes o ní vůbec nerozhodují - noví majitelé si zároveň přisvojili právo prodávat majetek státu komukoli, za jakoukoli cenu, kamkoli. Majiteli nic neplatí, nic nevrací (odvody za těžbu obcím, na jejichž území se těží - ročně městu Karviné 31 mil Kč, jsou směšné). Tu hloubaví národohospodář je schopen vyplodit otázku - jsou -li zásoby ještě cca na 30 let - kolik toho uhlí jest tedy ještě pod zemí - a za kolik by se dalo hypoteticky prodat - s vědomostí Krajíčkova zákona - ze kterého pochopitelně vyplývá, že dlouhodobě ceny uhlí - a jakýchkoli fosilních paliv (včetně uranových rud) - už budou jenom vyšší. Vyšší proto - protože jsou vyčerpatelné a neobnovitelné - je jich a bude jich už čím dál méně.

Země je pouze sklad, ze kterého Homo sapiens bere - nic do něho nepřidává.
A bude brát ještě sto, možná dvě stě let - pro své potřeby 7 miliard jedinců.
Nikoli nějaké tisíce let, ale dvě, tři stovky let.

Nu, a tu hloubaví státník zjistí, že zásoby uhlí v dnešních cenách se mohou pohybovat kolem 200 000 000 000 korun. Ty peníze patří majiteli.
Chlapci, kteří v roce 2004 získali rozhodující podíl v OKD, ale státu zaplatili - viz výše.
Toto je privatizace po česku - a je třeba o tomto tématu vést 5-hodinovou disku v nedělních Otázkách - tak, aby se národu - který stále vlastní toto uhlí ( samozřejmě i v severních Čechách to hnědé, kámen ve všech lomech v republice, včetně rašeliny v jižních Čechách), tak - aby se národu otevřely oči. Protože dnes už je úplně mimo. Je okraden - a ani o tom neví.

Protože u privatizace dolů na uhlí v Česku žádný státník nebyl, protože tu v té době žádný státník přirozeně nebyl ani se už vlastně nemusíme nějak pozastavovat co se tehdá stalo. Stalo se.
Byla podána jedna žaloba na vládu České republiky ve věci privatizace zbytkového podílu v OKD, který vlastnil stát. V březnu 2005, samozřejmě, že tyto akty občanské angažovanosti jsou v této zemi podobné volání v lese - stejný účinek. Petr Havlík už x-krát popsal tuto situaci v Politickém spektru. A jak píše ve svých textech - A NIC. Vůbec nic se neřešilo a neřeší.

Žijeme však někteří ještě i dnes a proto se státník, národohospodář musí snažit přispět k řešení situace, která jako by byla neřešitelná. - Respektive řešitelná oněmi ekonomickými analytiky - ceny uhlí z Paskova jsou nekonkurenceschopné. Zavřít šachtu. 1200 lidí bez trvalé práce. Především se státník pídí po informacích - kolik stát dovolí dovést uhlí do země - odkud a za jaké ceny - my lidé prostí tyto fundamentální informace - NEMÁME. Víme však bezpečně jak se jeden ze spolumajitelů OKD či čeho všeho klonovaného z této firmy, k problematice regionu staví - viz jeho rozhovor v české mutaci časopisu Forbes z července 2013. Je třeba velice přesně exaktně a vědecky bez jakýchkoli příkras a s čistou hlavou distingovaně a kultivovaně v klidu deklarovat, že dotyčnému spolumajitele NWR či čeho všeho co ovládá těžbu a zpracování černého uhlí v OKR - je úplně u prdele co si počnou lidé ze zavřených šachet.
Je to ovšem zcela legitimní stanovisko spolumajitelů těžby černého uhlí v Česku. Jsou to investoři - za stovku koupí a pokud možno za sto padesát chtějí prodat - nic víc je nezajímá. Naprosto v pořádku. Stát jim tento kšeft umožnil. Tečka, co mě státe otravuješ - jediné co se dnes může z břehu švýcarského jezera ozvat.

Nu, ale v této zemi nezdegenerovali úplně všichni.
Pozor - to ne.

Státník - národohospodář se ptá.
Touto salámovou metodou by si mohli spolumajitelé - když stát nic nebude dělat - dovolit pozavírat během deseti let celé OKD. Dnes 13 000 trvalých pracovních míst - proměněných - v netrvalé. Státník ví, že na tento velký podnik - jeden z největších v zemi jsou napojeny stovky menších, větších firem. NE OPAČNĚ, ne opačně. TY zhasnou, když zhasne OKD. Programy lákání investorů za podpory státu - z peněz daňových poplatníků - pracujících této země - nenahradí během dvou let - ani ne do konce roku 2014 1200 trvalých pracovních míst a míst na ně napojených - to jsou zoufalé výkřiky politiků - nikoli státníků.
Nic nemají připraveno.

Zde státník vyřkne větu, kterou ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích - od soukromých sdělovacích prostředků jsme se to samozřejmě nikdy nemohli dovědět - jsme ještě nikdy neslyšeli - v Evropě je všeho dost. Dokonce nadbytek. Co chcete vypodnikat stále. Co chcete po těch nových podnikatelích, aby vyráběli - když je trh vším přesycen. Absolutně přesycen. Nic nechybí - a když tak je to nějaká Rubikova kostka, kterou budete vyrábět dva roky a pak neprodáte ani jednu. Žádná trvalá pracovní místa. Žádná trvalá pracovní místa.
Stát má úkol číslo jedna - starat se o to, aby všichni v této zemi platili daň z příjmu - aby pokud možno všichni pracovali.
Když nepracují - tak v této zemi - v srdci Evropy jsme si vydobili právo - že se stát postará o nezaměstnané a důchodce.
Důchodců je cca 2,5 mil a nezaměstnaných 0.55 mil., matek na mateřské stále cca 80 000 a Česká televize 2 nám sdělila ve svém dokumentárním pořadu, že se tu pohybuje cca 100 000 bezdomovců ( kolik z nich dostává od státu tu povinnou jednu stovku korun na den - KDO VÍ?). Pracuje a každý měsíc platí - ty nejčistší a velmi dobře vymahatelné daně - daně z příjmu kolem 4 500 000 obyvatel této země ( zbytek do našich celkových 10 500 000 obyvatel jsou výše uvedení, děti, nesvéprávní, invalidé a neidentifikovatelní). Státník nemůže jenom tak mýrnixtýrnix hazardovat s úbytkem trvalých pracovních míst.

A to si dokonce ti co momentálně jsou viditelní u kormidla tohoto státu dovolili vyřknout, že pádem OKD padne 70 000 pracovních příležitostí.
Toto číslo se zdá velmi podhodnocené a optimistické - bylo by jistě větší. Avšak Rusnok - osoba nastrčená do funkce premiéra této vlády či co to je za družstvo, které se tu vydává za exekutivu státu od počátku existence tohoto mladého státečku - řekne na tiskovce 18. září 2013, že stát má připraveny programy na sociální zajištění 1200 propuštěných zaměstnanců z dolu Paskov. Stát si každý rok již snad od roku 2007 půjčuje více než 100 000 000 000 korun. A tento účetní v roli premiéra toto řekne.
Kolik nezaměstnaných si ještě stát český chce dovolit sanovat? Ví vůbec tito lidé, kteří kroutí kormidly tohoto státu (kroutí pouze - abychom nevypadali naivně, že bychom si mysleli, že oni řídí tento stát) co to je ve státě více než 600 000 nezaměstnaných - co to je rodin. Rodin kde jsou lidé, kteří chtějí pracovat, ale nemohou. Nebo si ti hochové myslí, že jsme národ Jágrů, brankářů Čechů, Gottů a toho kluka z Třince, který v pokru vyhrál jednorázově 90 000 000 korun a je tak za vodou? Nikoli - to jsou jenom výjimky, které potvrzují pravidlo, že průměr IQ tohoto národa je porád stejný - tak jak byl před deseti lety, třiceti lety nebo 50 lety. - Přečtěte si prosím, práce o IQ české společnosti od psychologa Cyrila Höschla. Drtivá většina lidí v tomto státě nikdy nepodnikala, nepodniká a nikdy podnikat nebude. Vyhovuje jim a stačí jim ( prokristapána - pochopte, že nemají na víc), potřebují monotónnost fabriky a osmihodinovou pravidelnou šichtu. Představy účetních typu Vladimíra Dlouhého, že tu budou samí ekonomičtí analytici, primáři, advokáti, realitní makléři, burzovní šidilové a kejklíři, universitní profesoři a tlumočníci, je - paranoidní. Vzdělanostní společnost ? - a česká mládež dnes neví kdo napsal Babičku, proti komu bojoval ve druhé světové Stalin a která řeka protéká Brnem. Když se jim odpojí všechna navěšená sluchátka z hlavy - tak jako kdyby hlavu ani neměli - mají ji totiž povětšinou jen na pití a jezení. Ano, toto je velká část české mládeže - po dvaceti letech existence nového státu - jeho visitka. Taky toto je jeho visitka.
Těch 1200 lidí ( nebo kolikto - informace v posledních 14 dnech se v médiích stále mění) samozřejmě nedovede dnes stát okamžitě zaměstnat. To je velmi vážný humanitní problém pro státníka - stát nezaměstnaným dá na životní základ tedy na platbu nájmu, potraviny, ošacení a hygienické potřeby, ale na nic víc tito lidé - pokud neseženou legální práci už nikdy nebudou ve svém životě mít. To je deprimující stav pro velkou skupinu lidí v Česku - tato skupina se proto nesmí zvětšovat. Nebudeme zde na tomto místě přirozeně rozebírat dopady života této degenerující skupiny obyvatel - voličů českých, na kriminalitu a mnoho dalších sociopatologických projevů, které státníka rmoutí. Velká část lidí v Česku ( jenom v Česku ?) si přeje životní jistoty, je to patrně přirozená lidská potřeba. Český stát takto nastaven není. Zatím. Například věty z ústavy portugalské o práci a jejím významu pro stát v naší ústavě zatím považujeme za nepotřebné. A mohli bychom hledat v ústavách jiných civilizovaných států podobné věty.
Ano - jistě dnes v Česku nermoutí těžké důsledky na psychiku lidí bez práce nikoho - protože tu státníci nejsou.

Státníka nezajímá co bude zítra, ale co bude v jeho státě za 50 let, proto jeho zítřejší rozhodnutí činí s touto perspektivou vidění světa. Stát dnešní potřebuje dnes takovéto státníky. Nemá je.
Zítřejší český stát je však nepotřebuje - přijme-li národ vizi státu přímé demokracie a referendem si tak schválí novou ústavu, která takovýto stát přímé demokracie bude definovat. - Pak nebude státníky potřebovat, bude potřebovat pouze politiky manažery, spravující zemi v systému a podle pravidel, která nová ústava nastaví. Dnešní ústava stát nedefinuje.
Kdo v Česku zná byť jediného švýcarského politika? Kolik je takovýchto Čechů z oněch 8,5 mil voličů? Nikdo. Pár jedinců na zamini.
Ve Švýcarsku opravu vládne lid (samozřejmě, že jsme si vědomi defektů Švýcarska ve druhé světové válce i současného neviditelného vlivu světových bratrstev na fungování a existenci tohoto bankovního státu). A lid by nikdy nedopustil to co se u nás stalo v případě privatizace černého uhlí (nejen černého). V Česku zatím samozřejmě lid nevládne - i když to má napsáno v ústavě dnešní.
Dílo vládnoucích mafií se tak daří - je třeba veřejné mínění řídit, nikoli se mu podřizovat. Proto také masmédia zveřejňují dnes a denně průzkumy zveřejněných mínění. Nikoli
VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ.
Jsou u nás uveřejňována zveřejněná mínění. Jenom to co se hodí mafiím do krámu. Veřejné mínění je nutno totiž přísně cenzurovat.

Je tu ještě nutno zmínit jeden aspekt - v Česku zásadně nezanedbatelný - pražský centralismus. Praze v některých kruzích bude velmi vyhovovat, když se z Ostravska stane druhý Žacléř (v Žacléři v 92- 93 roce zavřeli šachtu která zaměstnávala cca 1500 lidí a dodnes městečko žije z podstaty; nepřizpůsobiví a důchodci, totální útlum, ano lidé tam nehladoví, neumírají hladem), zastavení dolů by samozřejmě silně ovlivnilo i místní hutě - jejich majitelé nebudou mít jediný argument - proč zde zůstat a nepřejít se svou výrobou do perspektivnější oblasti polské - objektivně - dvě třetiny Slezskouhelné karbonské pánve jsou na území Polska). Některým pražským skupinám bude vyhovovat upozadění dnes stále ještě relativní síly Ostravska. A to jak politické tak hospodářské.
Řešení.
Do konce roku 2013 převzít od majitelů OKD všechna výrobní zařízení a logistiku a započít spravovat těžbu státního majetku - černého uhlí - státním podnikem. Vypořádávat s majiteli dnešními OKD se pak může stát dalších dvacet let. To není vůbec podstatné. Podstatné je, že bude zachováno 13000 pracovních míst na možná dalších 30 let. Stát nevytvoří - není schopen vytvořit adekvátní náhradu.
Státní podniky jako ČEZ a jiné nebudou nakupovat uhlí odjinud než z českých dolů - dokud bude těžba možná.
Zde platí zákon - všechno uhlí na území Česka se vytěží až do zásob, které lze ještě technicky vytěžit. To uhlí v zemí nesmí zůstat. V dalších 50 letech stát musí dablovat či ztrojnásobit přenosovou elektrizační soustavu tak, aby zvládala nápor nárazových výrob elektřiny ze zdrojů nevyčerpatelných - protože jen ty budou pro stát z dlouhodobého hlediska k disposici.
Námitka liberálů a účetních, kteří nikdy nepracovali ve fabrice, všech těch pražských kavárenských žvanilů - přece stát neumí řídit firmy.
V demokracii musí mít každý stejné právo - národní hospodářství musí být spoluprací firem soukromých - jednotlivců, akciovek, kolektivních firem, družstev, odborových sdružení majitelů (viz podniky tohoto typu v USA) až po podniky municipální, regionální a státní. O tom, jak lze jmenovat odpovědného zástupce státních firem nutno poslechnout výklad ing. Schlimbacha. Podívat se pak nutno jest na Módní dům Ostravicu - v srdci Ostravy - to je vizitka jak soukromý majitel - investor řádně řídí a provozuje svůj kšeft. Tisíce takových případů v republice celé jest za posledních dvacet let. Vedle tisíců případů, kdy soukromníci řídí firmy řádně. Ale v žádném případě nelze generovat obecně, že je to jenom tak či jenom onak.

Pravdu třeba hledat v tomto českém politickém chlívu.
Ti ideologičtí předpojatí šíbři posledních dvaceti let nemají o pojmu pravda tušení.

Tedy toto je můj návrh řešení - stát si svůj majetek bude obhospodářovávat sám, trošku podobné jako u lesů.

Nepřijatelné?

No samozřejmě jsme naprosto v klidu - zde žádný státník není v této zemi - je vysoce pravděpodobné, že scénář se bude ubírat podle slov nynějšího premiéra.
Ale pak je výsledek do pěti let znám. Úpadek.
Od roku 1990 z Ostravy zmizelo 40 000 lidí, tedy město Třinec.
Nebude-li stát striktně chránit každé trvalé pracovní místo - proto, aby docílil zásady, že každý schopný musí platit daň z příjmu - každý měsíc po celý rok a po celý svůj život až do důchodu - za dalších dvacet roků bude situace ne - snad - geometricky, ale daleko strměji - ještě horší. O skladbě pozůstalých obyvatel ve městě, v regionu je třeba mít ty nejhorší obavy.

Závěr přímo uzávěr:

Tržní ekonomika v čase devadesátých let a i v současné době ještě, přinesla pro život lidí výrazná positiva a i prosté lidské radosti pro celou českou společnost v novém státě. Výrazná positiva.
Avšak těch problémů nově vzniklých, kiksů a omylů je tolik, že je státník nemůže přehlížet - a donekonečna omlouvat a vymlouvat se stále na čtyřicetiletí bolšanů u nás. Nedostatky jsou všude kolem nás a pokud národ vygeneruje nějaké státníky v dnešní době, řešení těchto nových problémů bude jejich nejtěžší úkol (o jen jednom z nich zde pojednávám). Tržní ekonomika nic nezajišťuje většině. Je vynikajícím zajištěním pro zločinnou elitu, nejrůznější světová bratrstva a lóže. Ti si všichni jistoty své zajistit dokáží. A dokázali. Ona drtivá většina - říká se jí střední třída a nižší ( a nemohoucí a důchodci ) je však čím dál víc pauperizována. Zločinná elita ji chce transformovat do role novodobých otroků . Soukromá firma nemůže (z její podstaty to není možné - neumí to) nám novodobým otrokům v tomto neokoloniálním světovém systému zajistit dlouhodobě ( dlouhodobost = život jednoho člověka) nic. Jenom svrchovaný stát přímé demokracie je schopen zajistit většině svých obyvatel přiměřeně hrdě prožitý život, zajistit trvale udržitelný důchodový systém pro všechny své obyvatele. Protože svrchovaný stát - kterým samozřejmě dnes ČR není - JE TRVALÝ - trvalý myšleno chápáním času z hlediska lidských životů. Nejméně lidských životů. Svrchovaný stát garantuje člověku jistoty. Jakákoli firma člověku negarantuje ze 30, 40, 50 let - nic. Proto případné pře s dnešními majiteli OKD pro svrchovaný stát nic neznamenají. Kdyby dnešní spolumajitelé OKD byli moudří ( může jim být newyorský umývač nádobí?) - tak by toto o svrchovaném státu věděli - a dobrovolně by se domnělých práv na podíly v OKD vzdali a vše předali majiteli černého uhlí - státu.
Státník upozornil. Státník by takto prostě jenom upozornil a doporučil. Státník ale ví, že nejenom uhlím živ je člověk v zimě, v létě. České zemědělství mafiemi rozbité s přispěním patologickosocialistické EU je ostudou svrchovaného státu. Nejsme svrchovaným státem již - i když první věta ústavy to tvrdí - protože nejsme schopni dnes vyprodukovat všechny základní potraviny bez dovozu pro své obyvatel. Není možné dovážet jabka z Itálie, brambory z Francie, hrušky z Argentiny, cibuli z Čile, česnek z Číny, maso z Němec, to prostě není možné. Myslet si, že tyto produkty jsou levnější a proto nebudeme pěstovat svoje. Není to pravda - je to levnější, když stát živí možná 300 000 lidí, kteří žijí na českém venkově? Je to dotované italské jabko skutečně potom levnější? Není vlastně výrazně dražší - započítáme-li vše co započítáno musí být? Takto pak státník kalkuluje cenu a náklady státu.
České zemědělství, utlumený potravinářský průmysl, oděvní, obuvnický a textilní jsou schopny absorbovat drtivou většinu z dnešních nezaměstnaných tak, aby se číslo dostalo na zhruba 100 000 - a nezvyšovalo se již. To jsou lidé, s kterými si demokracie nedovede poradit - ale nevadí. To číslo je velmi malé. O zemědělství možná příště.

Pozor velký na řešení podle názvů končetin. Jsou řešení pro stát pouze spravedlivá a nespravedlivá. Řešení pravdivá a nepravdivá. Myslet si, že levicová či pravicová řešení jsou cestou z tíživé situace lidstva v 21. a 22. století je bláhové. Hodno dítěte nikoli státníka, angažovaného vzdělaného občana.
Anno Domini a dne níže uvedeného, když jsem dnes dopsal tento text, jakousi shodou okolností promluvil z internetu papež ze Sicílie (50% mladých je tam bez práce a svou zoufalost nad tím projevili právě s ním na velkém setkání). Odsoudil globální ekonomiku a pravil, že v centru dění musí být muž a žena, nikoli zbožňování peněz. Takto lapidárně řekl to, co se snažím výše vysvětlit, mě ovšem nikdo neslyší, papeže slyší.
Je pravděpodobné vysoce, že bude-li takto dál papež pokračovat, brzy se bratrstva postarají o to, aby nežil. Silně dnes zaútočil na výše uvedené mafie.
Ostrava, 22. září 2013 Radoslav Štědroň

Volební program Radoslava Štědroně do říjnových voleb v roce 2012 v ostravském senátním obvodu na období 2012 – 2018


Vážení voliči – zdravím Vás,
dva roky jsou pryč a jsem tu zas. Protože se neměním ( samozřejmě charakterově ) – nemění se ani můj volební program, který jsem Vám nabízel před dvěma lety. Jen doplním nyní pár vět. Minulý program si opět můžete v nezkrácené nikým neomezované podobě přečíst na stránkách Strany práce:

stranaprace.cz

Myslíte, že je líp od roku 2010 v této zemi? Opravdu si to myslíte? Z hlediska jejího zadlužení jsme opět pokročili o mnoho set miliard, takže každý z nás má sekeru u státu dnes zhruba 162 000 korun. Kdybych je měl státu zaplatit za svou rodinu – já , manželka a dcera, tak jsem bezdomovec v tu ránu. To je to co všem nedochází – žijeme na dluh. Stát si na nás občany stále více půjčuje, protože je stát rozkraden. Majetek se rozdal či rozkradl a dnes není kde brát a proto si stát půjčuje a zvyšuje daně. To vše umožňuje dnešní ústava. Takže jestliže se Vám zdá, že slušně přežíváte ( dvě třetiny lidí nemá průměrný hrubý plat v této zemi ) – tak nikoli – opravdu je to jen zdání, kdybyste měli zaplatit onen dluh státu, který si na nás bere – spočtěte si sami. Nebudem žít ale na dluh věčně. Společně s Občanským sněmem připravíme proto novou ústavu a ne, že to bude moje ústava či nějaké strany. Pozor nikoli. Bude se o ní dva roky diskutovat ve veřejnoprávních médiích. A poté bude schválena v referendu tak, jako to dnes má Estonsko a Litva, když to jde tam musí to jít i u nás. Pokud se lidi nebudou ztotožňovat se svým státem – nebudou ho považovat za svůj – nebude ten stát fungovat . A náš nefunguje tak jak by mohl, jak by měl. Nová ústava musí být ústavou většiny národa, do ní vloží národ svou vizi našeho státu, ji bude národ ctít. Je to samozřejmě úkol na zbytek mého života, takže se jistě ještě potkáme. Součástí nové ústavy pochopitelně musí být ( přirozeně – jestli to většina nebude chtít – tak to tam nebude ) – vyrovnání s loupeživým obdobím od roku 1993. Co bylo nakradeno – musí být vráceno. A znovu řádně prodáno jako národní majetek – ale v otevřeném procesu prodeje. Až Vám opět kandidáti na senátora budou tvrdit, že jejich téma je nezaměstnanost nebo školné nebo důchodová reforma – tak si zkuste znovu prostudovat současnou ústavu a zjistíte, že pravomoce na splnění takových bilbordových slibů od takovýchto kandidátů na senátorky či senátory ústava nedává. A znovu takovéto plakáty a bilbordy kolem nás jsou. Nu, takže zase nejděte k volbám, přijde jenom ta zkorumpovaná sebranka parlamentních stran a jejich klik – protože Vy samozřejmě víte, že všichni politici lžou a kradou – takže i my všichni kandidáti jsme jenom zločinci. A opět 80% voličů, kteří k volbám nepůjdou umožní to, aby tam byli stále titíž. Pořád nevíte, že může rozhodnout 8 z deseti nikoli 2 z deseti. Tomu se říká 80%. Lžete, když toto říkáte – v této zemi jsou ještě slušní lidé. Není pravda, že u nás nejsou slušní lidé. A já se za takového považuju. Ale prosím Vás, když nebudete volit mě, já to opět nějak přežiju – prosím Vás ale - nevolte zástupce parlamentních stran. Nasledanou za dva roky.
Radoslav Štědroň


Volební program koalice (Občané.cz, Strana práce, Občané 2011) Protest – nevolím parlamentní strany, do krajských voleb v říjnu 2012 v Moravskoslezském kraji pro volební období 2012-2016:

Protože chceme žít v normálním státě, kde se nekrade a nekorumpuje z veřejných zdrojů a kde politici nelžou, využíváme tímto možnosti zákonodárné iniciativy, kterou krajská zastupitelstva mají. Budeme-li zvoleni předložíme návrh tezí nové ústavy České republiky, hlasováním v krajském zastupitelstvu se pak ukáže, jak se která politická strana staví bez vytáček k naší iniciativě předložit přes český parlament k referendu celému národu schválení nové ústavy. Vážení voliči, zapomeňte na to, že změna jednoho či deseti problémových zákonů či chybějící jeden nebo pět zákonů opraví tento nefungující stát, Česká republika musí mít novou ústavu. Jsme bytostně přesvědčeni o tom, že dnešní česká ústava, která musela být připravena a schválena v roce 1992 pod časovým tlakem, je zásadní příčinou současné špatné společensko-politické situace v naší vlasti.

V našem Moravskoslezském kraji se pak zasadíme o to:

- aby se urychlila dostavba základního kapacitního komunikačního systému, spočívajícího na dobudování D1 až po Věřňovice s možností okamžitého napojení na Polsko ( včetně dobudování všech napojení D1 na město Bohumín ) a především výstavba obchvatů Frýdku-Místku, Krnova, dokončení Opavy a celé nedokončení rychlostní silnice č. 11 směrem na Slovensko. Musí rovněž pokračovat intenzivnější opravy místních silniček v odlehlých částech Bruntálska a Opavska.

- že pomocí zákona o integrované prevenci (č.76/2002Sb.) zpřísníme limity všem největším znečišťovatelům ovzduší, čtyři roky jsme poslouchali kňourání představitelů parlamentních stran k tomuto nejtíživějšímu problému našeho kraje ( toto je naše kompetence z níž se nemůžeme před občany vyvinit, problematika nezaměstnanosti není jen v rukou krajských zastupitelů ), my ho vyřešíme.

Radoslav Štědroň, 31. srpna 2012



Lidi, voliči, občané,

na těchto stránkách jsme už téměř všechno k dění v této zemi řekli a napsali. Nekomentujme, neláteřme, neanalyzujme porád dokola – ale řešme nepořádek ve vlasti. Proto jsme se podíleli na iniciativě NEO2011. Za Stranu práce, za sebe Vás vyzývám – zvažte svůj podpis pod tuto akci ( www.neo2011.cz ). Všichni potřebujeme, aby nás bylo milion ( možná půl ) . Pak se seberem a půjdem do Strakovky. Řekneme jim ať odejdou. Věřte, že odejdou, ale nemůže nás být jen pár tisíc. Že si demokraticky v dvouletém období s osmi a půl miliony voličů této země připravíme díky jiné práci veřejnoprávních médií – novou ústavu republiky. Poučeni z chyb uplynulých dvaceti let ústavou zabráníme – aby se opakoval či – nedejbože – aby pokračoval tento český politický chlív.
Není jiné cesty
Radoslav Štědroň

Víme co dělat pro zlepšení společensko-politické situace u nás !

Vystupuji na demonstracích v Ostravě, které začaly vůči tomuto režimu opět 17. listopadu 2011 na Jiráskově náměstí. Organizovali je u nás odboráři, Proalt, Holešovská výzva. Všude jsem dostal chvilku, abych mohl za sebe, Stranu práce nebo i iniciativu neo2011.cz říci několik slov k aktuální situaci v zemi. Podporuji tyto akce, ale z hlediska počtu voličů v naší zemi – osm a půl milionů, je účast na těchto akcích – a to kdekoli v republice zatím malá. Lidi zatím mají co jíst a kde bydlet, a za co bydlet. Současně ale také – a bohužel jsem jeden z mála, upozorňuji na to, že nás v říjnu 2012 čekají volby do krajských zastupitelstev. A do senátu. Naše heslo pro Ty, kteří věří v nápravu věcí společných, zní: Nevolte dnešní ani včerejší parlamentní strany. Ubezpečuji vás všechny, že tato věta toto téma je pro dnešní situaci ve veřejnoprávní televizi naprosto nepřijatelná a i z tohoto důvodu je nám vstup na televizní obrazovky dnes absolutně zapovězen. Cenzura zde prostě existuje. Pokud by tuto „kybernetickou“ větu český volič pochopil, tak je v jeho rukou zcela jiné rozložení sil například v senátu již od tohoto podzimka. Nastoupilo by nových 27 senátorů nespjatých s tím co se tu už více než 20 let děje. Za další dva roky by poměr sil – stejnou volbou v senátu, byl už rozhodující pro další positivnější vývoj v zemi. Takže v senátu lze udělat – pochopením našeho hesla, pořádek už během dvou let. Navíc při způsobu voleb do senátu je riziko volby pětadvacetileté slepice vyloučeno. Pečlivějším výběrem pak zvoleného kandidáta volič může sobě zaručiti vyloučení volby také nejrůznějších účelových osobností, které by hráli na notu stávající parlamentní mafii. Dnešní a včerejší parlamentní strany jsou odpovědny institucionálně za problémy, které dnes a denně odkrýváme v zemi. Dvacet roků slibů a řečí by už českého voliče mělo přimět k zamyšlením nad sebou samým – je-li správné z 60, 70 % senátory nevolit. Tito nevoliči mohou rozhodnout o začátku nové cesty v zemi. Pro krajské volby v Moravskoslezském kraji chystá Strana práce ( stranaprace.cz ) - Koalici pro Moravskoslezský kraj ( KpMsk), ve které bude ještě politické hnutí Demokracie ( Demokracie. info ), jedná se i se dvěma dalšími stranami. Potřebujeme 65 slušných lidí na tuto naši společnou kandidátní listinu. Nemůžeme nikomu z nich zajistit, že se stane hejtmankou či náměstkem hejtmana ani členem krajského zastupitelstva. Jak to? Kromě naší KpMsk bude totiž do krajského zastupitelstva z nejvyšší pravděpodobností samostatně kandidovat ještě dalších 6 neparlamentních subjektů: Paroubkovci, Zemanovci, Bobo, Moravané, piráti a patrně také hasiči. Se všemi těmito jsme schopni v krajském zastupitelstvu spolupracovat. Potíž je ovšem v tom, že se tam patrně nikdo – pokud volič nepochopí onu kybernetickou větu – při účasti občanů, která je v krajských volbách opět zoufalá, nikdo z nás nedostane. A tedy opět se domluví tři parlamentní strany tak či onak – jest úplně jedno jak – mezi sebou. Ani letos se mi nepodařilo vysvětlit kolegům z těchto neparlamentních stran, že jít samostatně je hazard, tato roztříštěnost sil neparlamentní politické scény je pro voliče nepochopitelná. To ovšem neznamená nic nedělat a pouze plakat na náměstích. Proto Vás lidi v našem kraji – žádáme, nabízíme – pojďte všichni vy bez politické příslušnosti na naši koaliční kandidátní listinu pomoci nám ji naplnit a dokázat tím také, že tu jsme, že nesouhlasíme s tím co se děje v našem kraji a státě. Že jsme alternativou pro nevoliče, že má koho volit. Že by měl jít k volbám. Nevolit je neobčanské. Toto přesně parlamentní strany chtějí – vědouce, že si zvolí sami sebe. Nevolit je ovčanské. Nu, všichni Vy slušní, odhodlaní, nebojácní, moudří či alespoň naivní tak, že flintu do žita nezahazujete bez boje, porozmýšlejte. Stojí to za to – před našimi dětmi a vnučkami. A apel ještě silnější na ženy v našem kraji – žádná strana v Česku jich nemá dostatek. Žádná z těch žijících 142. Angažovaných žen je v Česku jako šafránu. Prosím Vás – nenechávejte vše jen na nás bucích ješitných, jest třeba té trochy lásky a ženské naivity a iluzí do rozhodování i v krajském zastupitelstvu. Naše strany – SP a D jsou strany volební typu, my se nehašteříme ve stranických sekretariátech u nás neexistuje žádná stranická mafie a místní stranické loby. Jsme tu pro slušné lidi, protože víme, že bez zaregistrované politické strany je občan v této zemi podle článku 5 naší současné ústavy – jenom párou nad hrncem. Pokud ho nepřijde milion na náměstí – o ničem nemůže rozhodovat. A nebude – navíc když ignoruje stále volby (porád neví, že v den voleb je volič ve své zemi králem). Tak stojí naše ústava. Proto jsme vznikly, proto existujeme – i když s tím již dnes máme osobní existenční problémy v tomto zpropadeném režimu. Nechť – ještě jednou proto – dámy z Osoblažska, Vítkovska, Rýmařovska, Jablunkovska, Bílovecka, Frenštátska, z Orlové i Budišova nad Budišovkou, z celého našeho kraje – zvažte jednorázově podpořit vznik spravedlivějšího systému správy naší země – počíc dnes krajskými volbami. Vaší účastí na naši kandidátní listině. Nejde o žádný vstup do politického subjektu, jde o jednorázový akt podpory slušných lidí (Váš podpis pod Prohlášením kandidáta, že souhlasí s účastí na kandidátní listině do krajských voleb). Spojení na nás je na uvedených w-stránkách našich stran. O program se nemusíte obávat, zde ve zkratce: krajskému zastupitelstvu navrhneme, aby přijalo usnesení pro poslaneckou sněmovnu – s návrhem započetí práce na nové ústavě – to jest koncepční bod našeho volebního programu, druhá část se už bude konkrétně zabývat dopravní problematikou kraje a vyčištěním ovzduší v něm. Nezapomeňte – slušný člověk dnes nevolí parlamentní strany.
Radoslav Štědroň předseda Strany práce 14. červen 2012

K volbám v listopadu 2008

Tyto w-stránky nejsou určeny pro ony rádoby politology v Česku (žádní pořádní tu zatím nejsou - tak za dvacet let), ale pro normální lidi, přestože normální lidi stránky neparlamentních (ani parlamentních) stran téměř vůbec nečtou.
My nekomentujeme každý prd v této zemi či Zemi, ale protože máme stále co říct, tak – aby si snad někdo nemyslel, že jsem už tuzí.
To tedy ne.
V krajích jedna politická mafie je dnes nahrazena novou, která se samozřejmě bude chvíli tvořit. Takže pro naši republiku je to positivní.
Kdyby došlo k zachování stavu před volbami v našich 13 krajích, vybudované struktury by po oněch 12 letech pak mohly být takřka nezbořitelné.
V tom demokracie – umožňující u nás relativně svobodné volby – je přínosem. Zmýlil jsem se v tom , že účast bude podobná jako u voleb do krajů v roce 2004 – byla vyšší přišlo zhruba o 800 000 voličů víc. Nu, nic naplat, ale k volbám ve všech 13 krajích ovšem opět nepřišla drtivá většina voličů. Neodvolilo 4 502 188 občanů této země (odvolilo zhruba 2,9 mil voličů). Ale není se čemu divit, většina má co jíst, většina drtivá opět, má v čem bydlet, proč by se o cosi starali. Zůstanou doma a budou dál nadávat. Takže protože toto jsou důležité danosti pro každého voliče, které se zatím výrazně měnit nebudou – nelze očekávat změny k lepšímu. Nechceme navíc opakovat – co zde na těchto stránkách můžete vidět na videu – k volbám obecně. Jsme po dvaceti letech téměř stále na počátku – ve vysvětlování lidem, co to jsou volby a že má význam volit ty, kteří nejsou odpovědni za problémy, se kterými se můžeme dennodenně střetávat. Tedy stále platí – rozhoduje 4,5 milionu voličů nikoli 2,9 ; u nás ovšem platí ono špecifikum – že to těch 4,5 milionu voličů neví ( nebudeme opět opakovat, že situace ve volbách do senátu je ještě strašnější z pohledu účasti občana na volbách ).
Chybou Dohody je to, že je nás v koalici těchto neparlamentních stran stále málo. Jsme stále nekonečně skoro roztříštění – viz seznam stran do EP ( Strana práce je součástí volebního subjektu –Starostové a nezávislí – Vaše alternativa ).
33 subjektů je pro normálního voliče úplná katastrofa, a přestavitelé oněch neparlamentních subjektů to pořád nechtějí chápat a pořád věří na zázrak. Pokud se tato roztříštěnost zopakuje i do voleb následných do poslanecké sněmovny , které budou patrně již letos, změny k lepšímu se mnozí nedožijeme.

Náš komentář k výsledkům krajských voleb

Denně můžeme v našich novinách číst neuvěřitelné nesmysly z Česka či naopak neuvěřitelné podrobnosti ze zemí, které jsme nikdy neovlivňovali, neovlivňujeme a nikdy ovlivňovat nebudeme. Vážení a milí, je to záměr. Těch pár řádek, které zde nyní zveřejňujeme v celostátním tisku nemají šanci ke zveřejnění. Pročpak? Snažíme se až patologicky o konstatování pouze faktů. Jak vypadají výsledky voleb do krajského zastupitelstva Moravskoslezského kraje z listopadu roku 2004?
Každý občan si může výsledky interpretovat z čísel získaných na www.volby.cz.
Těch občanů - voličů je v Moravskoslezském kraji 1 005 660, lehce přes jeden milion.
Platných hlasů bylo z tohoto počtu odevzdáno 269 493.
Tedy 26,8%.
Více než 70% voličů našeho kraje volby ignorovalo.
Stranu, která získala nejvyšší počet hlasů volilo 102 068 občanů, tj. 10,15%, pochopitelně z celkového počtu voličů kraje. Zkorumpovaná informační politika, která zatím v Česku existuje, nepřipouští informovat voliče - občany o tom, že je podstatné z jakého čísla se bere základ pro výpočet zveřejňovaných preferencí či výsledků voleb. Téměř 90% voličů našeho kraje nevolilo stranu ( ať je to, vážení, jakákoli ), která dostala nakonec díky nedemokratickému ( v demokracii rozhoduje většina ) volebnímu systému, drtivou většinu v krajském zastupitelstvu z hlediska počtu mandátů. Shodou okolností to byla strana, která vládla i v předchozím období. Ve volebním období, ve kterém se nestyděla si z peněz daňových poplatníků začít vydávat krajský měsíčník ( navíc s reklamami ) v nákladu - jak bylo zveřejněno - přes 400 000 výtisků ( bylo by zajímavé zjistit zdali existuje obdoba takto zadarmo distribuovaného měsíčníku - v ČR ). Pochopitelně se tento měsíčník stal hlásným flašinetem koaliční rady kraje, ve které nyní opět vítězná strana, měla rozhodující vliv. Je to vlastně i úspěch nás neparlamentních stran - přes tuto informační totalitu, vítězná strana dostala ušmudlaných sto tisíc hlasů. Její první na kandidátce pak obdržel šestadvacet tisíc preferenčních hlasů -

z 1 005 660 voličů.

Přestože každý měsíc snad dva roky před volbami masážovalo voliče 400 000 výtisků krajského hlasatele.
Dopadly by neparlamentní strana tak jak dopadly - kdyby jim někdo dva roky před volbami - do voleb platil noviny, kde by si mohly psát co chtěly - a nemusely by za to platit? Éé… Voliči by měli znát tyto informace.
Ale jinak je to skvělé, přesto, že to většina z nich neví - více než 70% z nich nadalo mandát těm co dnes sedí na kraji - aby o něm rozhodovali. Opakujeme znovu mají pouze zákonný mandát, nikoli morální. Ten nemají. Měli by být čtyři roky velmi zticha a s pokorou přistupovat k politické realitě tohoto státu. Tato situace nebude trvat věčně.
To je jediná jistota, kterou máme.

K vládnutí mají pouze zákonný mandát, nikoli morální.

MFD, zdá se programově hodlá hlodat své čtenáře směrem k podpoře změny dnešního volebního systému. Prostě - zdá se mi, že strašně mladá I.Haslingerová ( a velmi nedávno to bohužel podobně popisovala H. Marvanová ), dnes ve vašich novinách opět horuje pro změnu volebního systému. Její příměr s automobilkou je totálně demagogický ( možná si nevšimla, že v tržní ekonomice rozhodují o fabrikách její majitelé ) o státu však rozhodují občané. Náš národ je rozdělen, píše. A kde na to přišla. Paní - víte o tom, že ve volbách do Evropského parlamentu nedalo nikomu - NIKOMU svůj hlas - 5 950 623 voličů? Z celkového počtu voličů této země - jenž byl v červnu: 8 283 485. A vy chcete mluvit o národu, který je rozdělen? Ano je rozdělen - ale ne vůči dnešním parlamentním stranám. Skoro 6 milionů voličů nepřišlo k volbám a my tvrdíme po pečlivé analýze, že v této mase lidí je velká skupina našich voličů, která se na to nemůže dívat - jsou zkrátka nasraní - a nelze to bohužel exaktněji pojmenovat.

A vy chcete, aby nakonec k volbám přišlo třeba jen voličů milion ( rodiny straníků, klientelistické kliky, zatvrzelí, zhrzení apod. ) - volby stále budou platné a jakýmsi jiným rozdělováním hlasů dosáhnete " pevné vlády"? Možná, že jste si nevšimla, že politický systém v Britanii se nevyíjel 14 roků jako je tomu v případě mladé ČR, ale poněkud déle. Jako žena možná pochopíte, že nelze novorozence ihned poslat na vysokou školu. Například.

Silná vláda tu bude jen tehdy - až dostane silný mandát od voličů - a ten je dán počtem hlasů. Kbyby se v červnu 2006 opakovalo to, že opět nepřijde 6 000 000 voličů k volbám, tak vám nepomůže jakékoli čachrování s volebními systémy. My své navrhujeme,ale zde nedostaneme k tomu prostor.


Radoslav Štědroň
předseda Strany práce
WebArchiv - archiv českého webu WebArchiv - archiv českého webu WebArchiv - archiv českého webu WebArchiv - archiv českého webu WebArchiv - archiv českého webu WebArchiv - archiv českého webu
  Strana práce děkuje za Váš zájem